Začíná to dost pomalu a mírně, s přibývající stopáží se však rozjíždí jak děj tak násilí a ve finále už je to slušný gore. Nicméně výhrady tam jsou a ne malý, celá zápletka drží pohromadě jen pomocí hodně silné vůle, Jennifer Carpenter ani v jedné scéně neví, jak se má vlastně tvářit, neexistující hudební složka mě ke konci začínala trochu mrzet a na emoce je to bohužel taky dost chladný. Dávám 7/10 za Vaughna a tu fyzickou dravost, se kterou to pádí přímočaře až do krvavého konce. Bone Tomahawk byl ale někde jinde a ta knížka, co teď od Zahlera čtu, to je oproti tomu přímo masterpiece. Na Dragged Across Concrete se ale furt těším (byť v tom jedou skoro ty samý lidi), protože tenhle režisér má rozhodně koule. 

A doufám, že se pořádně stydíš, že ti to nedošlo