No, opravdu ne. Rovnice "LP vs CD je VHS vs DVD" je tak špatně, jak jen může být.
Především by to muselo vypadat takto: LP vs CD je 16mm/35mm film vs DVD.
VHS a LP nejde srovnat absolutně vůbec, srovnat bys mohl MC (jakožto audiokazetu) s VHS. LP ekvivalent videa v domácích podmínkách je nejblíž v Laserdisku, ale v čistém porovnání to říct nejde, neboť chceme stovnat analogový zdroj zvuku, který je v celé své cestě k uším posluchače prakticky neměnný, zatímco ten obraz se už na začátku a to i v analogu dělí na film (obraz na průhledném materiálu tvořený barevnými zrnky chemikálií) vs videozáznam, tj obraz rozložený na jednotlivé obrazové body.
Zvukový záznam, master a uložení je velmi variabilní, dnes samozřejmě vede DDD tvorba. Ale nevím, zda si někdy slyšel AAA, nebo alespoň AAD tvorbu. Ten rozdíl je jasně patrný, ale VHS vs DVD to fakt, ale jakože fakt není. A samotné líbí/nelíbí je pak už čistě o subjektivním vjemu zvuku, nikoliv o jeho kvalitě.
Analogový záznam (potažmo mastering, který je ovšem dnes z hlediska nákladnosti na míle do použitelného stavu, takže i takové Foo Fighters sice zaznamenávají analogově, ale masterují už digitálně) se zpravidla realizuje na magnetofonové pásky, které ale s klasickými kazetami mají jen málo společného. Rychlost posuvu takové pásky je velmi nízká, tj zaznamenaný kmitočet je ultra detailní. Především mají ale ty nahrávací magnetofony obrovskou citlivost, tj i odstup signál/šum.
Samotný druh uložení je pak zcela na snadě - analogový záznam v teoretické rovině obsahuje kompletní zvukový obraz (a ty LPčka se tomu reálně blíží), zatímco digitální uložení je pak dnes buď klasické PCM, kde vezmeš tebou preferovaný frekvenční rozsah (a v tom dost často tkví kámen úrazu, neb audiospektrum se neskládá pouze ze slyšitelného spektra, ale jde někde ke 100 kHz) a dvojnásobným samplem získáš zvukový obraz v tebou požadovaném dynamickém rozsahu (typicky 16, či 24 bitů). Pak je ještě DSD digitální princip - kde se sampluje jedním bitem na jednotkách MHz. - A za cíl to má jediné - přiblížit se záznamu kompletního zvukového obrazu.
Pokud chceš úplnou zvukovou informaci, jdeš po HiRes, tj 192kHz/24bit (a výš), protože jedině pak máš jistotu, že zvuk kreslíš bezeztrátově. Když mluvím o ktesbě, tak je jasné, že ty vysoké samply mají primární užitek především ve studiu při nahrávání a mixování.
Analog má nezpochybnitelnou nevýhodu - šum. Kazety mají odstup signál/šum velmi nízký, LP lepší, ale stále přítomný. Proto analogové systémy zpravidla nejsou tak dynamické, jako ty digitální.
Digitál je lehčí a pružnější, ale zase techničtější. Analog je zemitý, ale zase ppřirozenější a plnější.
To vše samozřejmě platí ve vztahu k tomu, jakou nahrávku budeš mít, zda AAA, ADD, nebo dnes nejčastěji DDD a DDA, a na jakém zařízení posloucháš. Slyšel jsem pure AAA na vyšších třídách poslechového zařízení a s klidným svědomím ti fakt tvrdím, že bys takové přirovnání, jaké si napsal, nenapsal.
reaguje na:
Gonzi
956671
No, opravdu ne. Rovnice "LP vs CD je VHS vs DVD" je tak špatně, jak jen může být.
Především by to muselo vypadat takto: LP vs CD je 16mm/35mm film vs DVD.
VHS a LP nejde srovnat absolutně vůbec, srovnat bys mohl MC (jakožto audiokazetu) s VHS. LP ekvivalent videa v domácích podmínkách je nejblíž v Laserdisku, ale v čistém porovnání to říct nejde, neboť chceme stovnat analogový zdroj zvuku, který je v celé své cestě k uším posluchače prakticky neměnný, zatímco ten obraz se už na začátku a to i v analogu dělí na film (obraz na průhledném materiálu tvořený barevnými zrnky chemikálií) vs videozáznam, tj obraz rozložený na jednotlivé obrazové body.
Zvukový záznam, master a uložení je velmi variabilní, dnes samozřejmě vede DDD tvorba. Ale nevím, zda si někdy slyšel AAA, nebo alespoň AAD tvorbu. Ten rozdíl je jasně patrný, ale VHS vs DVD to fakt, ale jakože fakt není. A samotné líbí/nelíbí je pak už čistě o subjektivním vjemu zvuku, nikoliv o jeho kvalitě.
Analogový záznam (potažmo mastering, který je ovšem dnes z hlediska nákladnosti na míle do použitelného stavu, takže i takové Foo Fighters sice zaznamenávají analogově, ale masterují už digitálně) se zpravidla realizuje na magnetofonové pásky, které ale s klasickými kazetami mají jen málo společného. Rychlost posuvu takové pásky je velmi nízká, tj zaznamenaný kmitočet je ultra detailní. Především mají ale ty nahrávací magnetofony obrovskou citlivost, tj i odstup signál/šum.
Samotný druh uložení je pak zcela na snadě - analogový záznam v teoretické rovině obsahuje kompletní zvukový obraz (a ty LPčka se tomu reálně blíží), zatímco digitální uložení je pak dnes buď klasické PCM, kde vezmeš tebou preferovaný frekvenční rozsah (a v tom dost často tkví kámen úrazu, neb audiospektrum se neskládá pouze ze slyšitelného spektra, ale jde někde ke 100 kHz) a dvojnásobným samplem získáš zvukový obraz v tebou požadovaném dynamickém rozsahu (typicky 16, či 24 bitů). Pak je ještě DSD digitální princip - kde se sampluje jedním bitem na jednotkách MHz. - A za cíl to má jediné - přiblížit se záznamu kompletního zvukového obrazu.
Pokud chceš úplnou zvukovou informaci, jdeš po HiRes, tj 192kHz/24bit (a výš), protože jedině pak máš jistotu, že zvuk kreslíš bezeztrátově. Když mluvím o ktesbě, tak je jasné, že ty vysoké samply mají primární užitek především ve studiu při nahrávání a mixování.
Analog má nezpochybnitelnou nevýhodu - šum. Kazety mají odstup signál/šum velmi nízký, LP lepší, ale stále přítomný. Proto analogové systémy zpravidla nejsou tak dynamické, jako ty digitální.
Digitál je lehčí a pružnější, ale zase techničtější. Analog je zemitý, ale zase ppřirozenější a plnější.
To vše samozřejmě platí ve vztahu k tomu, jakou nahrávku budeš mít, zda AAA, ADD, nebo dnes nejčastěji DDD a DDA, a na jakém zařízení posloucháš. Slyšel jsem pure AAA na vyšších třídách poslechového zařízení a s klidným svědomím ti fakt tvrdím, že bys takové přirovnání, jaké si napsal, nenapsal.
956649
|
reagují:
Gonzi
|
reagovat
|




