Určitě je naprostá ptákovina, aby Bruce asimiloval to, že Luthor o ní mluví křestním jménem, během jedné vypjaté chvíle. Taková asimilace verbálních nebo nonverbálních prvků komunikace bude spíš u lidí, co se znají delší dobu. Vůbec nedává smysl, aby Clark o své adoptivní matce, se kterou roky a roky vyrůstal (pokud nebyl klackovitý teenagerský smrad, tak jí asi těžko říkal jménem), náhle mluvil jako o Marthě.
Ale nakonec to je fuk; proč by nemohl během krizové situace říct něco zvláštního. Stejně tak mohl třeba vykřiknout "burrito", protože deset minut předtím přemýšlel, že by si fakt dal fast food. To nic nemění na tom, že to je dost mizerně napsaná scéna a zadání "Batman, který vnímal Supermana jako nelidskou a nadlidskou hrozbu, jej náhle chápe jako člověka" šlo zpracovat určitě mnohem lépe, lidštěji a hlavně tak, aby to nebylo tolika lidem k smíchu.
reaguje na:
kfk
|
reagovat
|
Sice samozřejmě uctívám hlavně Vertigo, ale i mezi klasickými pláštěnkářskými komiksy, co jsem četl, toho bylo mezi těmi od DC mnoho mnohem lepšího, než blaf co obvykle produkuje Marvel. Nedávno mi tu třeba někdo doporučoval Eternals které pro Marvel napsal Gaiman - tak jsem se na ně natěšeně vrhnul... a zaplakal. Je to taky docela bída nevybočující z průměru. Přitom jeho příspěvek do Batmaního univerza byl velmi zajímavý.
Batman si prostě uvědomil, že se stává tím, čím byl vrah jeho rodičů, ale tvůj rozbor je dobrý až na to, že jakmile tam přišla Lois, tak už bylo po "katarzní scéně" a Batman už jen zahodil své kopí. Škoda, že Superman neřekl, že je to jeho matka hned poté, co se ho Batman zeptal "Co to znamená?" lidé by to pak lépe pochopili, i když asi i tak by to nic nezměnilo, protože lidi, kterým se to nelíbilo, to prostě nebavilo a mě taky některé filmy nebaví navzdory tomu, že dávají smysl a také je někdy až zbytečně kritizuji. 

