Ještě bych sem dovolil přidat Dalekou cestu (1949) od Alfreda Radoka. Film, který je bohužel stále nadčasový. Alfred Radok patřil mezi výjimečné filmové a divadelní tvůrce. Jeho debut patří ke světově uznávaným dílům a přesně ukazuje, jak nejen totalitní režimy dokážou zničit člověka, ale především jak sami lidé ztrácejí lidskost vůči minoritám. Stačí se nějakým způsobem lišit od většiny a jste terčem nenávisti. Daleká cesta vznikla nedlouho po 2. světové válce a o to více je její poselství naléhavější. Film, který by měl vidět opravdu každý.
|
reagovat
|

- jen bych se možná malinko ohradil proti popisku u Nejlepších let našeho života, která z něj vyznívají jako drama nepochybně značně depresivní. Já si na nich ovšem naopak cením v první řadě toho, že právě závažnému tématu navzdory působí neuvěřitelně pozitivně až "feel-good"... 
. A dokonce dvakrát v jednom měsíci