Hvězdné války jsme v kinech neviděli už pěkných pár let a pachuť po závěru nové trilogie pořád trošku přetrvává, takže se člověk nemůže divit, že Disney je opatrný. A zkouší získávat diváky alespoň na malé obrazovce. Někdy to vyjde, někdy ne. Někdy dostaneme Andora, jindy Akolytku. Pak je tu ovšem Mandalorian a Grogu, ti se stali asi nejpopulárnějšími hrdiny disneyovské éry a po třech sériích to zkouší v kinech. Spolupracují s Novou republikou a pátrají po důstojnících Impéria, kteří utíkají před spravedlnosti, což je tentokrát zavede i k šéfům klanu Huttů. A bude to hodně divoké. Jak se to ale líbilo nám? 

Jak to vidí Mr. Hlad:
Moc jsem nečekal. Zvlášť po klipech, které vypadaly vyloženě hnusně. Takže jsem měl radost, že Mandalorian a Grogu minimálně v první půlce sympaticky šlapou, dovedou nabídnout velkolepost hodnou kina, solidně natočenou akci i pár zajímavých režijních nápadů. A taky svůj vlastní styl. Jon Favreau sází hodně na retro atmosféru, nebojí se inspirovat v jiných sci-fi klasikách a ten přízemnější styl bez jediů, ale s piloty X-Wingů, kteří během pauzy hrají kulečník, Mandalorianovi sluší. Navíc to má fajn tempo a člověk ani moc neřeší, že seriálová struktura se do filmu otiskla možná až příliš. Utíká to a kouká se na to hezky. A pak jakoby to v půlce skončilo a začal další díl. A o dost jiný. 

Od poloviny se totiž před kameru mnohem víc dostává samotný Grogu a pár dalších pidižvíků, jejichž hlavním úkolem je tvářit se roztomile a prodat hračky. A mně to popravdě dost lezlo na nervy, protože film se v jistých cute momentech podobá spíš Mimoňům než Star Wars. Chápu cílení na děti, respektive na mladší generaci. Respektuji roztomilost Baby Yody, ale holt se mi okoukala někdy na konci první série a ve filmu mě pasáže s ním spíš otravovaly než bavily. Naštěstí to na konci Favreau vrátí na ty správné koleje a já můžu říct, že jsem vlastně spokojený. Fandové budou navíc určitě spokojenější ještě víc, protože se objeví pár starých známých z Clone Wars, a jako standalone film to prostě nabízí mandalorianovské základy poladěné tak, aby dostaly velkolepost hodnou kina. Nová klasika z toho nebude, na druhou stranu výsledek rozhodně neurazí. Ani fandy Star Wars, ani ty, kdo půjdou primárně na akční sci-fi dobrodružství. 

Jak to vidí Rimsy: 
Jakožto divák seriálem zcela nezasažený jsem původně chtěl ignorovat i jeho filmový přídomek, ale pak jsem si uvědomil, že od posledního celovečeráku z prostředí Star Wars uplynulo dlouhých šest a půl roku, a tak by přece jen mohlo jít o zásadní popkulturní událost... Je zřejmé, že světy Hvězdných válek už nejsou tím, čím bývaly, ale i tak nemůžu říct, že bych dvou a čtvrt hodin strávených s dosud zcela cizími postavami litoval. Jon Favreau totiž převedení (a zhuštění) několika dílů do filmové podoby zvládl, díky čemuž jde o sice nepříliš osudový, přesto však slušně šlapající dobrodružný kousek z předaleké galaxie. 

Vzhledem k nejasné budoucnosti seriálu je bohužel jasné, že film nemůže a nechce se známými postavami (v čele s ústřední dvojicí) provádět nic radikálního. Přesto se daří pokračovat v tom, co na seriálovém poli evidentně funguje – totiž v osobní i „pracovní“ chemii mezi Mandem a Groguem, což umožňuje i zdánlivě nesplnitelné akční mise zvládnout s nadstandardní elegancí. Scénář se do odvážnějších tahů nepouští a předkládá vcelku čitelné dobrodružství, z něhož vystupuje pouze provokativně kontemplativní desetiminutovka ve třetí čtvrtině. O to více se však lze soustředit na pěkně vybarvený svět, sympatický design všelijakých odpudivých monster, s nimiž se Mando musí utkat, a samozřejmě nechybí ani několik (nevyžádaných) porcí roztomilosti navíc. 

Rutinní, leč funkční bitky za zapamatování nestojí a 3D zpracování, které jsme viděli, k zážitku podle mě nic podstatného nepřidává. To však nelze říct o trochu překvapivé největší devíze celého filmu, totiž soundtracku od momentálně možná nejchválenějšího skladatele Ludwiga Göranssona. Hudební podkres místy nápadně vystupuje do popředí, rytmicky posouvá i jinak zcela nezajímavé scény a střídá přiléhavé podtržení emočního vyznění některých momentů s občasnou ironicky inkongruentní sebeuvědomělostí. Dohromady tedy nejde o zlomovou událost, ale ani o průšvih – a vzhledem k tomu, že většina fandovských staromilců očekávala spíš to druhé, je setkání s Mandem v kinech nečekaně neurážlivé.

Jak to vidí filmfanouch: 
Mandalorian a Grogu působí jako důstojný návrat Star Wars na velká plátna, který sice nijak zásadně celou značku nikam neposouvá, ale velmi dobře chápe, proč si fanoušci původní seriál oblíbili. Jon Favreau zůstává věrný westernovému pojetí předaleké galaxie a místo velkolepé osudové podívané sází hlavně na atmosféru, vztah Manda a Grogua a dobrodružný tón. Film si zároveň zachovává televizní DNA seriálu, což může být pro někoho slabina, pro jiné ovšem přesně to, co od celovečerního pokračování očekávají. Potěší i důraz na praktické efekty, hudbu Ludwiga Göranssona nebo skutečnost, že fan servis nepůsobí vyloženě násilně.

Zároveň Mandalorian a Grogu ukazují, že Star Wars nemusí stát jen na jediích, světelných mečích a galaktických válkách. Film funguje jako stylové a zábavné dobrodružství, které dokáže oslovit jak dlouholeté fanoušky, tak mladší diváky bez větší znalosti světa Star Wars. Nejde o přelomovou událost typu Andor, ale spíše o poctivou a sympatickou podívanou, která připomíná, že i komornější příběhy mají v této galaxii své místo. Pokud se budou chtít Star Wars do budoucna ubírat právě tímto směrem, rozhodně nejde o špatný začátek nové (a snad i slibné) éry. 

Recenzi čekejte velmi brzy. Na Herohero najdete naše První dojmy