Nemyslím si, že primárně jde o to, že lidé nejeví zájem o životopisné snímky lidí, které neznají. Znáte třeba předobraz Martyho z Marty Supreme? Nebudu si o něm nic hledat, neznám, protože těmi dvěma rozdílnými trailery už jsem chycen a chci to vidět -  vůbec nevím, co od toho čekat. A teď si vzpomeňte na trailery třeba k Springsteenovi, jak se nám je snažily prodat? Víte co čekat? Jo, už z traileru. Při sledování Mlátičky jsem si říkal, že by mě opravdu zajímalo, proč si ze všech možných příběhů vyberou právě ten Marka Kerra, že zrovna ten bude etapou na několik let, na nový projekt. Ten film vám to neřekne, respektive až na konci při doprovodných titulcích a hlavně, když si o něm něco přečtete, tak pochopíte jeho význam pro bojové sporty, ale pokud bych vycházel jen z filmu, opravdu těžko si k té postavě hledáte cestu. Pořád mluví o zápasení, ale nechce vaše názory, reakce, hledá jen posluchače pro jeho slova. Dokonce má i problém odpovědět reportérovi, co by dělal kdyby prohrál, protože to se přeci ještě nestalo. Roli posluchačky čeká i od své přítelkyně, ale běda jí, pokud nějak začne komentovat jeho narůstající problémy se závislostmi. Protože on to má jediný strašně těžké. Pak se přistihnete, že vás spíš zajímá třeba ta přítelkyně, nejlepší kámoš nebo trenér. A to není tím, že Rock hraje špatně, já si myslím, že ukázal potenciál už před x lety v Práskači nebo tím, jak hrál v Potu a krvi. Jenže stejně jako před pár dny u Die my love, já chápu, proč do toho ten herec jde, ale někde na té cestě „Teď vám ukážu!“ mi zas chybí uvědomění, kolik filmů tu z obdobného ranku bylo a že vy moc dobře víte, kam a jak se bude ubírat, tudíž by ho chtělo prodat nějak jinak. 

Už od prvních vteřin si hrají s filtry, že první sestřih zápasení vypadá třeba jako dobová nahrávka, obecně kamera jako taková je dokumentární, což je fajn, ale třeba v rámci nějakého potěšení ze zápasů - to není, protože vás z toho vytrhne hudba, kterou si budete pamatovat jen jako atyp pro scény se zápasy. Výsledkem je, že vám bude úplně fuk, jak tohle dopadne, neprožíváte to Markovo „Teď jde o všechno!“, protože je vám to prodávané přes film, co už dobře znáte (s doplněním, že mě trailery lákaly na obdobu Wrestlera, ale to bohužel vůbec není). Těsné 3/5.

WTF 
link
 
Nevím, jestli je to vtipný, nebo tak trapný, až je to vtipný.

V životě bych nečekal, že uslyším Darude-Sandstorm v čemkoliv od Wese Andersona

To druhé pobavilo 

Reklamy na plnící pera Montblanc od Wese Andersona: link / link Je to přesně takové, jaké to čekáte.

Doporučovali to už Mr.Hlad a imf  (Filmy v síti #67 ), ano je to spíš dětský film nebo spíš je to rodinná pohádka a tak je třeba brát v potaz, že děj je jednoduchý a předvídatelný, ale jako jednohubka je to fajn. Má to pěkné nápady, skvělý výběr hudby, moc hezké popkulturní odkazy (Osvícení, Cesta do fantazie a spousta dalších je toho tam fakt moc a nestíhal jsem vše). Animace je pěkná, ačkoliv mě se líbilo, když autoři přepli do anime stylu, to bylo skvělé a vtipné. 
Když nebudu zlý, tak těch 7/10 to může mít. 
Trailer český či anglický. 

Naladěn předchozím romantickým filmem jsem si dal zcela jiný romantický film. 
Díky, že mi fabec dal tuhle sympatickou výzvu a já si tak mohl nejen doplnit vzdělání, ale i lehce upravit mou topku v roce 1995. 

Přiznám se, že celkově ke šlechtě a zvlášť té anglické mám vždy odměřený postoj a nemám je moc rád, ale to mi nebránilo, abych si užil tenhle film plný vztahů, intrik, lásky, ale i lásky k penězům. I zde jsem měl ze začátku ten samý problém, přece jen ten začátek je značně vypočívavý. Na druhou stranu se pak  rozjel perfektní herecký koncert. A ano fabec má pravdu, Alan Rickman (plukovník Brandon) je zde ve své nejkladnější roli a je v ní skvělý. Hodně mě bavila i energická paní Jennings (Elizabeth Spriggs), z té bych též regulérně šílel . Nejvíc mě rozesmál většinu času stoický a téměř nemluvný pan Palmer (Hugh Laurie). Ale skvělé byly i sestry Dashwood v podání Kate Winslet a zcela zasloužené ocenění dostala Emma Thompson.
I zde hodnotím kladně a 9/10 to ode mě dostává. 

Další z filmů, ke kterým jsem se odhodlával děsně dlouho, ale dnes jsem si dal DC verzi a opravdu to stálo za to. Spousta hezkých i nehezkých emocí v krásném hereckém podání. Především ten příběh byl vyprávěn tak hezky, že si mě hned  získal. Dám jen jedno velké doporučení, nic si nezjišťujte a prostě se na tento citlivý a krásný film podívejte ať už sami, či s druhou polovičkou.
Za mě úplně s klidem a bez výčitek 9/10. 
Od toho řežiséra mám v hledáčku další film, ale tentokrát úplně jiný žánr.  

Díky a jsem moc rád, že se líbilo! 

Když tak čtu tvůj komentář, přijde mi celkem zajímavé, jak rozdílně mohou lidé interpretovat ty samé prvky - například kde ty vidíš v jádru naivní romantickou komedii se spoustou vážných témat nabalených na ni, já bych mluvil spíše o filmu o spoustě vážných témat s obligátní romantickou linkou přihozenou pro snazší stravitelnost - ale na tom vcelku nesejde... 

Trochu víc bych nicméně měl možná tendenci se ohradit proti tomu "celkovému cynismu snímku" - podle mě se tam s cynismem zcela nepopíratelně pracuje, ale celkové vyznění mi přijde jako jeho pravý opak.

Jinak ale vesměs souhlasím a ještě jednou mě převelice těší, že se ti to trefilo do noty. 

mne to prišlo dobré, ale nie až tak. Je tam cítim schématickosť a presladenosť - pachuť oscar-bait. Wyler všeobecne bol dosť oscar-baity režisér. 7/10. 

Roman Holiday a How to Steal a Million ma od neho bavili najviac. Holt Audrey + továrňa na charizmu (Peck & O´Toole).

Jen technická: It's a Wonderful Life k těm lístkům asi moc nepřispěl, protože, co vím, nebyl zpočátku úplně pozitivně přijat, a v podstatě to byl propadák. Klasika se z toho stala asi až o 30 let později.

Rok 46 byl v americké historii tím, kdy se prodalo nejvíce lístků do kina vůbec. A není se čemu divit: Notorious, It’s a Wonderful Life, Great Expectations a také The Best Years of Our Lives. Ve svém jádru je to pořád lehce naivní romantická komedie, která skončí, jak se dá čekat. Na tohle jádro sněhové koule se ale nabalí spousta více či méně inovativních vedlejších témat a když k tomu přidáte, že to má prakticky tři hlavní hrdiny, tak trojhodinový film je na světě. Vážných témat je tam opravdu hodně, ale většinou jen sklouznou po povrchu. Předpokládám však, že rok po válce i tohle muselo být zjevení a nedalo se čekat, že se bude tnout do živého nějak vehementněji.
Co také nelze upřít, je celkový cynismus snímku promítající se i do podstaty jeho názvu a slušná dávka situační komedie. Dost mě překvapilo, jak emancipované byly ženské postavy, když ještě spousty let poté se ženy ve filmech „uklidňovaly“ mlácením nebo třesením. Herecké výkony i neherců jsou skvělé, scénář hlavně v poslední hodině je špičkový, režijně a střihačsky to má k modernímu filmu ještě hodně daleko, ale vcelku jde po právu o jeden z mála filmů toho období, který lze doporučit každému.

P.S. - I dezolát tam je 

Vicky Krieps si ráda vybírá náročné role a ani Love Me Tender není výjimkou. Clémence a její bývalý manžel Laurent se ve střídavé péči starají o malého syna Paula. Záhy se však zdánlivě idylická situace začne pozvolna měnit a Laurent usiluje o svěření Paula do výhradní péče. A to proto, že si Clémence "dovolila" otevřeně mít vztahy se ženami, vzdát se prestižní právnické kariéry a věnovat se svobodnému psaní, které vás samo o sobě nemusí uživit. Boj o péči o dítě s patriarchální a úřední mašinérií se zdá být beznadějný... Ve svém druhém filmu se režisérka Anna Cazenave Cambet pustila do zpracování nelehké látky, ale dlouho tady nebyl tak komplexní pohled na jeden na první pohled běžný spor, který se týká mnohých rodičovských párů. Pokud si žena "dovolí" žít po svém, je její mateřství patriarchálním systémem zpochybňováno a znevažováno. Díky Bohu za filmy jako Love Me Tender, kde je ženský hlas pořádně slyšet. Silný a univerzální snímek, který až do konce nepoleví. 

No ty bláho, tak už ne jen Francie, Austrálie, ale i Nizozemsko se našlo v Gore. Banda aktivistů za ochranu zvířat vnikne na jatka, jenže misto prasat najde rodinu, které tvrdou rukou vládné taťka, ten nebude nadšený, tak začne jednat a já musim řict, že jsem si čvachtal. Má to opravdu výborne mordy, fakt je to místama brutální a nechutný, něco ve stylu Frontier(s). Logika jde stranou, jen vypnout a kochat se. Po dlouhý době mi chutnalo, má to krapet delší rozjezd, ale nenudí to. Jak se dostanou na jatka, tak to frčí, až do konce. Má to pár zvratů, nevíte kdo to přežije, ale hlavně ta brutalita, jak dojde na vraždy, tak jsou některý opravdu výživný. Taky super masky. Kdo to rád, tak neváhejte. Jo je tu i ta pila. Saw is Family 😀

One Battle After Another je venku a má titulky.
Black Phone 2 taktéž.

Jasný jsem s naprosto v pohodě, že to někomu nesedne nebo čekal více. Zvláště, když si to dokáže obhájit  proč. 

A já to nerozporuje Tobě, že Ti to nesedlo. Jen jsem dodal, že si myslím, že by se mi to téma a myšlenky líbily, i kdyby to mělo jiné provedení a i jiné postavy. Toť vše. 

Já od toho měl od prvního traileru a recenzi Spoonera dost očekávání, avšak to očekávání nebylo naplněno. Jsou tam hezké vtípky (např, když Saria řekne, že potřebuje mít krátké nehty) i hezké písničky, jenže já od toho čekal, že se víc zasměju. Takhle můžu konstatovat, že to mile rýpe do dnešní doby, dobře to rozebírá vztahy a sebevědomí, ale jinak je to průměr průměrovatý. 

Však jo, to nijak nerozporuju. Je jenom dobře, že se ten film natočil. Ostatně porota to zvláštní uznání doprovodila těmito slovy oběma režisérkám: „Děkujeme vám za to, že jste nás nechaly prožít queer radost, že zabíjíte patriarchát a kladete si důležitou otázku: Co má znamenat ta sexuální scéna z filmu Život Adèle.“ 

Mě se na tom líbí to, že ten film stojí na jistých tématech myšlenkách. A fungoval by i kdyby se vyměnily postavy za muže, hetero, či zvířata, klidně i kdyby se to dalo do reality a celé to bylo komorní indii, tak by hlavní pointa zůstala stejná fungovala by. A to je z mého pohledu obrovské vítězství.