Nedávno jsem v rámci výzvy viděl Ona, tak to se mnou docela zarezonovalo skrz hlavní postavu a určité nastavení samoty, ve kterém je, což teď do určité míry dost reflektuje můj život, a to, jak např. internety se toho velmi rychle chytili, a začali mi do reklam házet romantické chatboty. Žijeme budoucnost, hádám...
Jo, a Hlas Hind Radžab z rozdílných, ale očividných důvodů...
reaguje na:
Tyller
|
reagovat
|

).
- Cronin za 4/5, remake 2/5 a fakt jsem se těšil (v době uvedení jsem byl zrovna v Anglii, koupil jsem si Empire a Total Film, kde tomu dávaly xxx stran, trailery se mi líbily). Ale řekněme, že Necromicon touží po tom, abych si to aspoň jednou ještě pustil. To už jsem tu někdy myslim psal - jak v ČR vyšel původní film na blu a poštou mi omylem poslali blu Alvareze. Pak to poslali správně a remake zpět nechtěli, takže si to chci fakt takhle po letech zkusit pustit. Mně asi vadí ... proto mě třeba u Terrifiera spíš fascinuje ten příběh za oponou, to vydupání si bijáku - dnes už série - ze země, to mě fascinuje víc, než ty filmy samotné. Brutalita v hororech ok, ale za mě by tam mělo bejt „něco navíc“. To něco, proč je pro mě Evil Dead srdcovkou. Ten naprosto šílenej zápal nápadů - ne dodat něco brutálního, ale zároveň nejen tím, kam dáš kameru, co použiješ za zvuky, to vytvoření dojmu „Sakra, to jsem nikdy neviděl!". Ekvivalent toho dávnýho, dětskýho úžasu, když jsem to viděl poprvé, takový to: „Páni ... a tohle jako ve filmu jde udělat?"
