Tak subjektivně opravdu ale některý ty věci považuju za to, že se z nich dělá víc, než jsou. Já nevím, jak jinak to popsat.  A disclaimer - snad kromě těch Rammstein (pardon) jsem opravdu všude dal co nejkompletnější diskografii, co to šlo. 

Dobře napsané. *:+* Ono je taky potřeba pro pochopení kontextu si poslechnout, co jiného vycházelo v době 1965-66, když Beatles vydávali alba jako Rubber Soul a Revolver. Slavná je historka, kdy Brian Wilson z Beach Boys, když slyšel Rubber Soul, myslel si, že to je nejlepší album všech dob, a inspirovalo ho k vytvoření Pet Sounds, dalšího z nejvýznamějších alb v historii. Podobný vliv měla i alba jako Freewheelin' Bob Dylan nebo Highway 61 Revisited. Já jsem ale nastavený tak, že si strašně rád rozširuju obzory, takže jsem cíleně a systematicky naposlouchával postupně šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta. V devadesátých jsem skončil, tam mě to přestalo bavit. *:D*

Relax in a room. Díky němu jsem chtěl bejt plastickej chirurg.

V podstate presne o to mi jde. Pokud se bavime, ze se neco libi/nelibi, to je samozrejme otazka vkusu kazdeho z nas a nic, co bych rozporoval nebo nekomu tvrdil, ze se plete. Ale overrated uz je trochu silnejsi debata a v tu chvili doufam, ze se bavime na rovnem poli, kdy jsme s danou tvorbou vsichni dostatecne seznameni. Je rozdil tvrdit, ze Radiohead jsou overrated, ve chvili kdy jsem slysel aspon nejaky prurez jejich diskografii oproti tomu kdyz jsem slysel jen OK Computer, protoze na kazdym albu je to trochu jina kapela, zvuk, zanr. Nebo nedejboze odsoudit je jako overrated treba jen na zaklade toho, ze jsem v radiu slysel Karma Police a to me nechytlo *:D*

Já teda eště na svou obranu - je to subjektivní jaxviň.  Pokud se objektivně snažím "odverbstovat", tak ano, ten vliv je tam opravdu neoddiskutovatelnej.  Ale mně to prostě nebaví. Zvládnu pár songů, průřez tvorbou, nějaký Best Of (ale i tam ne všechno)... Ergo je to pro mě overrated.  U hudby mám ten rozstřel velikej. Žánrově, věkově. Vyrůstal jsem v tom. Táta bejval zvukař. Takovou nějakou "svou" cestu jsem si našel a myslím, že kvalitu rozpoznat dokážu.  Ale to je jak s jídlem - že je kvalitní, neznamená, že Ti chutná, žejo.  A rozhodně jsem nechtěl snižovat přínos těch interpretů. Např. Prince, nebo ten MJ ovlivnili dekády umělců. Já to vím.  Jen mně to k nim netáhne. 

S tim vicemene souhlasim, myslim ale ze je nikdo neceni kvuli tomu, ze by ovlivnili mainstream, ani to podle me moc nedava smysl. Oni patri do svoji skatule, a tu rozhodne ovlivnili - ano, ted je spousta technictejsich a zajimavejsich kapel, ale to jsou podle me prave kapely, co poslouchaly Metallicu. A dnes rozhodne jsou primarne znacka, co tezi ze slavy, kterou si zaslouzili 40 let zpatky.

Sorry, psal jsem to trochu v afektu. *:D* Ale když někde slyším, že Beatles jsou přeceňovaní, tak se neznám. To je prostě rouhání nebo neznalost nebo obojí. *:)* Mimochodem, Jimmy Eat World jsou moje srdeční záležitost.

Sorry, ale tohle si na Teduv seznam veci, kterym rozumis, nenapises *:D* A to generalizovani moc nepomohlo...

Lady Gaga je úžasná, i ta Billie je skvělá. Hlavně obě umí dělat kvalitní a osobitou hudbu.  O Lady jsem si kdysi myslel, že umí fajn hezké songy. Ale pak když v Zrodila se hvězda zpívala od srdce tak se mi ten pohled změnil. 

A teda duvod? Ciste ze zvedavosti

Porad jsi mi neodpovedel *:D*

Julian McMahon. Rest in peace, original Victor von Doom. 

neškatulkuj*:D* ja mám rád aj pomalé veci, avšak musia byť kvalitné. v REM kvalitu nevidím. Ak to niekto zapne, nevypnem to, ale nejak si to neužijem, nevychutnám, nezaujme to. Napr. takí Bon Jovi majú celkom dosť pomalých vecí, najmä v albumoch tohto storočia, a veľa z nich je super. Alebo posledný album Alexisonfire, či City and Colour, ktorý je ako projekt celý o pomalých, dlhých, atmosférických songoch. To isté Type O Negative, tí majú bežne songy aj nad 10min a nie je to 10min zbesilosti a riffov. Alebo veci od Roryho Gallaghera. Alebo Jimmy Eat World, ktorí sú známi najmé emo a pop punkom, no majú plni úžasných slow-burn songov. Sorry, ale ja fakt nemám rád také to vnímanie, že ostrejšie a ráznejšie veci môže mať rád iba mladý človek a čím si starší (a rozumnejší) zákonite musíš prejsť na hľbavé, monotónne, indie a alternative veci. Oboje môžeš počúvať  v ktoromkoľvek veku a tvoj postoj k nim o tvojom veku či zrelosti automaticky nič nevypovedá. *;)*