Já teda eště na svou obranu - je to subjektivní jaxviň.  Pokud se objektivně snažím "odverbstovat", tak ano, ten vliv je tam opravdu neoddiskutovatelnej.  Ale mně to prostě nebaví. Zvládnu pár songů, průřez tvorbou, nějaký Best Of (ale i tam ne všechno)... Ergo je to pro mě overrated.  U hudby mám ten rozstřel velikej. Žánrově, věkově. Vyrůstal jsem v tom. Táta bejval zvukař. Takovou nějakou "svou" cestu jsem si našel a myslím, že kvalitu rozpoznat dokážu.  Ale to je jak s jídlem - že je kvalitní, neznamená, že Ti chutná, žejo.  A rozhodně jsem nechtěl snižovat přínos těch interpretů. Např. Prince, nebo ten MJ ovlivnili dekády umělců. Já to vím.  Jen mně to k nim netáhne. 

S tim vicemene souhlasim, myslim ale ze je nikdo neceni kvuli tomu, ze by ovlivnili mainstream, ani to podle me moc nedava smysl. Oni patri do svoji skatule, a tu rozhodne ovlivnili - ano, ted je spousta technictejsich a zajimavejsich kapel, ale to jsou podle me prave kapely, co poslouchaly Metallicu. A dnes rozhodne jsou primarne znacka, co tezi ze slavy, kterou si zaslouzili 40 let zpatky.

Sorry, psal jsem to trochu v afektu. *:D* Ale když někde slyším, že Beatles jsou přeceňovaní, tak se neznám. To je prostě rouhání nebo neznalost nebo obojí. *:)* Mimochodem, Jimmy Eat World jsou moje srdeční záležitost.

Sorry, ale tohle si na Teduv seznam veci, kterym rozumis, nenapises *:D* A to generalizovani moc nepomohlo...

Lady Gaga je úžasná, i ta Billie je skvělá. Hlavně obě umí dělat kvalitní a osobitou hudbu.  O Lady jsem si kdysi myslel, že umí fajn hezké songy. Ale pak když v Zrodila se hvězda zpívala od srdce tak se mi ten pohled změnil. 

A teda duvod? Ciste ze zvedavosti

Porad jsi mi neodpovedel *:D*

Julian McMahon. Rest in peace, original Victor von Doom. 

neškatulkuj*:D* ja mám rád aj pomalé veci, avšak musia byť kvalitné. v REM kvalitu nevidím. Ak to niekto zapne, nevypnem to, ale nejak si to neužijem, nevychutnám, nezaujme to. Napr. takí Bon Jovi majú celkom dosť pomalých vecí, najmä v albumoch tohto storočia, a veľa z nich je super. Alebo posledný album Alexisonfire, či City and Colour, ktorý je ako projekt celý o pomalých, dlhých, atmosférických songoch. To isté Type O Negative, tí majú bežne songy aj nad 10min a nie je to 10min zbesilosti a riffov. Alebo veci od Roryho Gallaghera. Alebo Jimmy Eat World, ktorí sú známi najmé emo a pop punkom, no majú plni úžasných slow-burn songov. Sorry, ale ja fakt nemám rád také to vnímanie, že ostrejšie a ráznejšie veci môže mať rád iba mladý človek a čím si starší (a rozumnejší) zákonite musíš prejsť na hľbavé, monotónne, indie a alternative veci. Oboje môžeš počúvať  v ktoromkoľvek veku a tvoj postoj k nim o tvojom veku či zrelosti automaticky nič nevypovedá. *;)*

Bob Dylan? To je doslova svatokrádež. Denně mi hraje v playlistu.  Za mě Lady Gaga, Billie Eilish a celkově Hip hop.

Kámo, sorry, ale... kolik ti je let? *:D* R.E.M. pokládali základy indie, alternative nebo college rocku, přičemž vycházeli zejména ze sedmdesátkového power popu Big Star a podobných. Ti nejsou "new rock" ani náhodou. Oni byly mnohem víc než jen Losing My Religion a Shiny Happy People. Aerosmith nebo Bon Jovi možná hráli tvrdší hudbu, ale v jádru to vždy byly mnohem popovější kapely. K těm Beatles, škoda mluvit. Chápu, že někomu hudebně nesedí. Proti modernímu rocku zní skoro jako folk. Ale byla to kapela, která aktivně tvořila nejen hudební dějiny. Zkuste si někdy pustit jejich alba chronologicky. Je jich plus mínus dvanáct a všechny je stihli vydali během 6,5 (slovy šesti a půl) roku. Možná si pak uvědomíte, jaký obrovský kus cesty jejich hudba za tu dobu ušla. A ne jen jejich, že ano, přičemž oni sami byli z velké části za ten posun zodpovědní. Ne nadarmo se říkalo (prohlásil to myslím Keith Richards nebo někdo takový), že v šedesátých letech byli Beatles, a až pak všichni ostatní, kteří jim koukali na záda a snažili se aspoň přiblížit. Krom toho, téměř každá z jejich skladeb zní úplně jinak a všechny jsou okamžitě snadno rozpoznatelné. Jejich kariéra a diskografie zkrátka nemá v historii obdoby. Prakticky to samé bych mohl napsat i o Dylanovi.  AC/DC sice hrají téměř to samé furt dokola, ale oni už na začátku kariéry ten svůj recept vypilovali tak precizně, že nikdy neměli potřebu ho měnit. A stejně jsou nenapodobitelní a stejně pořád plní letiště a stadiony. Back in Black je dodnes regulérně skvělé album. Ale trochu tě chápu. Taky jsem měl zamlada podobné názory, když k mým nejoblíbenějším kapelám patřili Story of the Year nebo Funeral for a Friend a cokoliv pomalejšího byla nuda. Když budeš mít otevřenou mysl a nezabetonuješ se ve svém současném vkusu, tak to třeba jednou všechno pochopíš taky. Kdyžtak mám na Spofity spoustu výukových playlistů a mohu v případě zájmu poskytnout. *:D**:D**:D*

Btw neresim ani nekritizuji neci hudebni vkus, spis objektivni prinos a uznani + vzdelanost vs ignoranci.

Podobna vec mimochodem plati i o Beatles, neverim tomu, ze nekdo kdo slysel nejaky prurez jejich diskografii a pripadne ma tuseni o hudebni historii, neuzna jejich vyjimecnost a dulezitost. Jejich kariera trvala v podstate 10 let a za tu dobu stihli pretvorit sami sebe i popularni a rockovou hudbu zpusobem, ktery nejde pochopit. Abbey Road a White Album skutecne neni to same jako Hard Day’s Night.

Ted nechapu, jestli Metallicu vnimas jako precenovanou proto, ze ti jen jeden jejich song prijde jako dostatecny prispevek pro hudbu, nebo proto, ze znas jen jeden a ten se ti nelibi. Imo duvod k jejich uznani jsou prvni 4 alba, ktera pomohla posunout metal novym smerem, pokud je nekdo zna ciste kvuli necemu dalsimu (nebo treba nema rad metal, ze), tak rozumim, ze mu prijdou precenovani.

Správně. Nejlepší je samozřejmě slovenský rap 90. let, který psal Peter Nagy a který zpívali Michaela Pašteková a Martin Madej. Krásné vzpomínky. *:))*