Porad jsi mi neodpovedel *:D*

Julian McMahon. Rest in peace, original Victor von Doom. 

neškatulkuj*:D* ja mám rád aj pomalé veci, avšak musia byť kvalitné. v REM kvalitu nevidím. Ak to niekto zapne, nevypnem to, ale nejak si to neužijem, nevychutnám, nezaujme to. Napr. takí Bon Jovi majú celkom dosť pomalých vecí, najmä v albumoch tohto storočia, a veľa z nich je super. Alebo posledný album Alexisonfire, či City and Colour, ktorý je ako projekt celý o pomalých, dlhých, atmosférických songoch. To isté Type O Negative, tí majú bežne songy aj nad 10min a nie je to 10min zbesilosti a riffov. Alebo veci od Roryho Gallaghera. Alebo Jimmy Eat World, ktorí sú známi najmé emo a pop punkom, no majú plni úžasných slow-burn songov. Sorry, ale ja fakt nemám rád také to vnímanie, že ostrejšie a ráznejšie veci môže mať rád iba mladý človek a čím si starší (a rozumnejší) zákonite musíš prejsť na hľbavé, monotónne, indie a alternative veci. Oboje môžeš počúvať  v ktoromkoľvek veku a tvoj postoj k nim o tvojom veku či zrelosti automaticky nič nevypovedá. *;)*

Bob Dylan? To je doslova svatokrádež. Denně mi hraje v playlistu.  Za mě Lady Gaga, Billie Eilish a celkově Hip hop.

Kámo, sorry, ale... kolik ti je let? *:D* R.E.M. pokládali základy indie, alternative nebo college rocku, přičemž vycházeli zejména ze sedmdesátkového power popu Big Star a podobných. Ti nejsou "new rock" ani náhodou. Oni byly mnohem víc než jen Losing My Religion a Shiny Happy People. Aerosmith nebo Bon Jovi možná hráli tvrdší hudbu, ale v jádru to vždy byly mnohem popovější kapely. K těm Beatles, škoda mluvit. Chápu, že někomu hudebně nesedí. Proti modernímu rocku zní skoro jako folk. Ale byla to kapela, která aktivně tvořila nejen hudební dějiny. Zkuste si někdy pustit jejich alba chronologicky. Je jich plus mínus dvanáct a všechny je stihli vydali během 6,5 (slovy šesti a půl) roku. Možná si pak uvědomíte, jaký obrovský kus cesty jejich hudba za tu dobu ušla. A ne jen jejich, že ano, přičemž oni sami byli z velké části za ten posun zodpovědní. Ne nadarmo se říkalo (prohlásil to myslím Keith Richards nebo někdo takový), že v šedesátých letech byli Beatles, a až pak všichni ostatní, kteří jim koukali na záda a snažili se aspoň přiblížit. Krom toho, téměř každá z jejich skladeb zní úplně jinak a všechny jsou okamžitě snadno rozpoznatelné. Jejich kariéra a diskografie zkrátka nemá v historii obdoby. Prakticky to samé bych mohl napsat i o Dylanovi.  AC/DC sice hrají téměř to samé furt dokola, ale oni už na začátku kariéry ten svůj recept vypilovali tak precizně, že nikdy neměli potřebu ho měnit. A stejně jsou nenapodobitelní a stejně pořád plní letiště a stadiony. Back in Black je dodnes regulérně skvělé album. Ale trochu tě chápu. Taky jsem měl zamlada podobné názory, když k mým nejoblíbenějším kapelám patřili Story of the Year nebo Funeral for a Friend a cokoliv pomalejšího byla nuda. Když budeš mít otevřenou mysl a nezabetonuješ se ve svém současném vkusu, tak to třeba jednou všechno pochopíš taky. Kdyžtak mám na Spofity spoustu výukových playlistů a mohu v případě zájmu poskytnout. *:D**:D**:D*

Btw neresim ani nekritizuji neci hudebni vkus, spis objektivni prinos a uznani + vzdelanost vs ignoranci.

Podobna vec mimochodem plati i o Beatles, neverim tomu, ze nekdo kdo slysel nejaky prurez jejich diskografii a pripadne ma tuseni o hudebni historii, neuzna jejich vyjimecnost a dulezitost. Jejich kariera trvala v podstate 10 let a za tu dobu stihli pretvorit sami sebe i popularni a rockovou hudbu zpusobem, ktery nejde pochopit. Abbey Road a White Album skutecne neni to same jako Hard Day’s Night.

Ted nechapu, jestli Metallicu vnimas jako precenovanou proto, ze ti jen jeden jejich song prijde jako dostatecny prispevek pro hudbu, nebo proto, ze znas jen jeden a ten se ti nelibi. Imo duvod k jejich uznani jsou prvni 4 alba, ktera pomohla posunout metal novym smerem, pokud je nekdo zna ciste kvuli necemu dalsimu (nebo treba nema rad metal, ze), tak rozumim, ze mu prijdou precenovani.

Správně. Nejlepší je samozřejmě slovenský rap 90. let, který psal Peter Nagy a který zpívali Michaela Pašteková a Martin Madej. Krásné vzpomínky. *:))*

no, sračky ako cz, sk rap, 99,9% Billboard Hot 100 a 99% mainstreamu obecne ani nespomínam, to škoda reči 

Probíráte zajímavé téma, ale jsou větší sračky než to to co tu vzpomínáte. Třeba [b]Rytmus [/b]a jemu podobní. To hrálo v práci jednou asi 10 minut, od té doby měl kolega zákaz pouštět cokoliv podobného. 

teraz neviem, či si ironický alebo nie *:D*. Ešte sú dosť dobré inštrumentálky od Metallicy, Orion alebo Call of Ctulhu.

Jenže ty lepší věci by bez nich nevznikly, nebo vznikly v dost jiné podobě. Takže aspoň z respektu bych je v těchto diskuzích nezmiňoval, stejně jako Clash nebo Maideny, které i přesto, že nemusím, bych už jen kvůli jejich dopadu nikdy nenazval "přeceňovanými"...

Hudba není ale jenom o nich a jsou tu lepší věci. *8)*

Ještě tu chybí Dood, aby byl sjezd zdejších contrarianů je plně dokonán... A přidám svou trochu do mlýna, že kdo nemá rád (nebo aspoň nerespektuje natolik, že je nemá potřebu uvádět v těchto claimes) Dylana nebo Beatles, toho nemá moc cenu dál poslouchat, sns

Nemůžu se rozhodnout jestli s lepšími kytarovými riffy v různých skladbách přišla Metallica nebo Nirvana. Akorát Metallica si to často zabila tím že je pak opakovala deset minut furt dokola. Nikdo jiný se k nim v tomto každopádně ani neblíží.

One, Trapped Under the Ice a hlavne Unforgiven III a Fade to Black - tie dva patria bez preháňania k najlepším songom vôbec. Sólo u prvého a outro u druhého, číra virtuozita. Ale väčšina ich katalogu má potom priemernú kvalitu. Megadeth je lepší a ani Mustaine nie je o nič horší spevák.