. Coogler si určitě při koukání na Elvise dělal poznámky, je tam jedna scéna, která je (dvouvaječný) dvojče tý nejlepší z Luhrmannova filmu a až jsem skoro utíral slzu, jak mě nadchla . Prvních cca 100 minut je téměř dokonalejch, škoda že tu závěrečnou konfrontaci nepojali nějakým způsobem, která by víc ladila s filmem, jakej byl do tý doby (párkrát k tomu bylo hodně nakročeno) a zvrhlo se to v obyčejnou, ne moc nápaditou sekanici.
No a pak je tam scéna s truhlou, která celkovýmu hodnocení strhává dobrej bod, protože je totálně nadbytečná a působí jako přílepek na specifickou objednávku. Radši k tomu nebudu nic moc psát dál, akorát bych se zbytečně nasral. Škoda; takhle to v samotným závěru posrat a přitom úplně zbytečně. Naštěstí je tam ještě poměrně dlouhá potitulková scéna, která celkovej dojem zase hodně zvedne.
Vzato kolem a kolem, hodně jsem s tím filmem souzněl v mnoha místech, nebudu se divit, když moje hodnocení bude připadat leckomu přestřelený. Ale hudba je nejblíž, co máme k magii a ten film je vyloženě kouzelnej.
Oh, the songs that we'll be playing together!
[9,5/10]
