Napadlo mě to, ale nechtěl jsem to říkat nahlas. 

O čem se to bavíte?

Já su Kevin! 

Ať žije sebereflexe! 

Stanley je Hlad

Já chci bejt Stanley pls

Co do znalosti je Dwight Andy
Ted jsem myslel, že bude Michael. Protože je admin, ale každý ho tady bere jako kamarada a jak rád přiznává, tak občas hodí takový Michael Scott styl vtipů v reportech.
Ale už držím hubu nebo budu Toby.

A kdo je Michael Scott, Dwight a další??  Nutně chci vědět, kdo je náš Stanley nebo Kevin.

Mně bylo tenkrát 19 let a vůbec mi to tenkrát nejspíš nesedlo. Holt jsem měl období Filmového klubu na ČT2, krásné časy.  Až postupně jsem objevoval tenhle druh filmu. Třeba legendární první Prcičky jsem viděl právě až takhle pozdě. Přitom Cuarónovu Mexickou jízdu jsem si tenkrát z ČT2 nahrál na VHS a sledoval jsem ji opakovaně. Ale Snowboarďáci? Nic. 

SOU FÁÁÁÁÁÁR

Další velký filmový rest, který si mohu odškrtnout. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem se na tento film nechtěl kouknout. Prostě se mi do něho vůbec nechtělo. A o to více mi udělal radost. Během pár minut jsem měl úsměv na tváři, který mi vydržel do konce filmu. Limonádový Joe je nádherná ukázka režisérského umu pana Oldřicha Lipského. To jak natočil úvod ve stylu grotesky, vyhrál si s akčními pasážemi, skvěle parodoval americké westerny, na to se kouká nádherně. Plus to má skvělý střih a dobré kamerové jízdy. Po herecké stránce je to také moc dobré, hlavně Miloš Kopecký si řadu scén krade pro sebe. Trochu mi nesedl humor a pár muzikálových čísel, ale rozhodně mi to nezkazilo zážitek z filmu. Limonádový Joe aneb Koňská opera je povedený český film, který stárne se ctí. Co by za to nové české filmy daly. 7-7,5/10

Mně bylo 15. Znal jsem z tama každou hlášku a hromadu si jich pamatuju do dnes a některé používám pořád (papej polivcicku papej říkám u oběda docela často )
Asi bych si to užil i dnes díky silnému zavanu nostalgie. 
Podobně mě ve správném věku chytil i Gympl, který mám i díky soundtracku rád doteď. 
Hecnu letošní Vánoce opáčko.

Před 20 lety přišli do kin Snowboarďáci. Byl jsem na nich v kině a moc se mi na ně nechtělo, ale mamka je chtěla vidět, tak mě na ně donutila jít.  Jestli se mi to tenkrát líbilo? Vůbec už nevím a hlavně nevím, jak bych se na ten film díval dnešníma očima. Nejvíc mi asi utkvěla ta tehdy slavná písnička Dana Bárty, které jste se při poslechu rádia jen tak nezbavili.

Obdobně jsem byl donucen jít do kina i na Rafťáky.