Kukal som clerks 2. Katka po 2o minút išla spať, že čo je to za kokotinu. Na to vyliezla.z izby klarka, lebo iba počúvala tie dialógy a dokukala to. A bola nadšená. Ale bolo dosť bizar kukatbs dcérou scénu s oslikom :)

Nehituje to na tie cylindre, čo jednotka, ale možno práve preto som z toho nebol vyslovene sklamaný. Cením na tom ten risk. Ten film nepoužíva hudobné čísla na posúvanie príbehu, ani sami o sebe veľmi nefungujú, iba sú vizuálne krásne. Ten film rozširuje ending jednotky, ktorý ma tak bavil preto, lebo som na istotu nevedel, čo sa vlastne stalo a čo nie. A celý film feeluje ako epilog niečoho, čo sa riešiť nemalo. Vôbec ma to nenudilo, zas by som to ani dobrým filmom nenazval. Ale cením risk, že štúdio urobilo z najúspešnejšieho Rka ever fucking muzikál s character study človeka, [spoiler]ktorý je proste iba mentálne chorý[/spoiler]. A mimochodom je to komiksovka. Ľudia, ktorý nevedia nič o dvojke a iba videli jednotku, je mi ich ľúto. *:D* Aspoň ma to nenudilo, pekne to vyzeralo, je tam toho veľa nesúrodeho, ale radšej si pozriem toto, než tretieho Venoma.

Hodně silný dramatický snímek. Název filmu jsem několikrát zahlédl, ale tak nějak mě nelákal. Teprve po přečtení skvělé recenze od Rimsyho si snímek získal mou pozornost a já ho chtěl vidět. A byla to silná podívaná. Režisér a scénárista Mohammad Rasoulof natočil film, který bude v divácích velmi dlouho rezonovat. V muslimských zemích ho nepřijmou, nicméně pro ostatní to bude velmi smutná sonda o životě dívek a žen v Íránu. Rasoulof si tímto snímkem v Íránu zavřel dveře, ale naštěstí se mu otevřeli dveře v demokraticky smýšlejících zemích. Režisér se nebojí bez příkras ukazovat, že postavení dívek a žen v Íránu má do svobodného života velmi daleko, nebojí se hlasitě kritizovat státní režim, fungovaní policie a soudů, a hlavně se nebojí kritizovat ortodoxní víru v systém, režim a samotného Boha. Jedna z nejsilnějších věcí na tomto snímku je ta, že Rasoulofa kritika není černobílá. Výborně je to zná na skvěle napsaný postavách Imana a Najmeh. Obě postavy si projdou určitým vývojem, prochází mnoha zkouškami, a krásně je režisér tlačí do čím dál nepříjemnější situací, abychom viděli jak se začínají hroutit a musí si vybrat, co je v životě opravdu důležité. Jestli víra v systém, stát a Boha s jeho pravidly. Nebo ke své rodině, dětem a roli ochránce své rodiny. Rasoulof napsal skvělé postavy, které mají mnoho vrstev, a místy je bolestivé sledovat, jak se charaktery rozhodují, a volí si svůj další osud. Velmi se mi líbilo jak se Rasoulofovi povedlo vykreslit konflikt mezi mladou a starší generací íránských žen, pohled na úděl ženy a pohled na budoucnost, která by jednou mohla přijít. Režisérovi se povedlo natočit velmi komplexní snímek a velkou zásluhu na tom má hlavní čtveřice herců, která předvádí výborné výkony. Missagh Zareh předvedl hodně silný výkon a ukradnul si pro sebe poslední třetinu filmu. Soheila Golestani je zde parádní a její proměna od začátku až do konce filmu je realistická a velmi silná. Mahsa Rostami hraje hodně dobře a svými dialogy si umí ukrást scénu pro sebe. Setareh Maleki svou postavu zahrála s přehledem a odvedla moc dobrý výkon. Film má spoustu působivých scén, nepříjemnou a hutnou atmosféru, kterou umocňují reálné záběry protestů a zásahů státních složek, což dokáže vyvolat pocit bezmoci. Jediné, co mi na filmu nesedlo je jeho délka. Skoro tři hodiny je moc, a kdyby byl film kratší a údernější, tak by to fungovalo o dost lépe. Semínko posvátného fíkovníku je hodně silný a povedený film, který se vyplatí vidět. [b]7,5-8/10[/b]

Banda spolužáků ze školy se po x let setkává, protože se jeden z nich žení. A přes všechny ty na oko úsměvy, jak je každý rád, že toho druhého vidí, vy díky úvodní koláži uvidíte, že to nejsou lidi, co se mají rádi a jen se dlouho neviděli (i na té povrchové úrovni, kdy se lidé x let nevidí, ale závidí si své životy na základě sledování ig profilů). No a pojďme si ten večer nějak okořenit, zahrajeme si takovou hru, vždycky jsme je přeci hráli. Akorát tentokrát ta hra bude speciální. Pomocí přístroje v kufříku je možné sednout k jednomu stolu a prohodit si křížem krážem těla. Budeme pak hádat, kdo je v tom těle doopravdy. To je ... stejně super nápad jako jít do 4DX sálu na Jokera, ne? :) Ne, tohle je ještě lepší a domyslíte si, že ta hra udělá mezi lidmi spoustu super věcí. Na první pohled se může stát, že se budete ztrácet v postavách, protože jich je na tohle blbnutí moc. Ačkoliv to od vás vyžaduje pozornost, není to třeba druhý „Frame“, mozek se zahříváním na troubu nepřemění. Jestliže se ale říkalo, že spousta lidí má tendence pustit Netflix a u toho třeba nakupovat, scrollovat po mobilu, tak ano - ti se ztratí. Ale jinak je film celkem přehledný a považoval bych to z Netflix nabídky posledních měsíců za takové malé zjevení, které za tu zkoušku stojí *:+*

Jelikož jsem Taxikáře a Krále komedie velmi dlouho neviděl, líbil se mi první Phillipsův Joker docela hodně. No a teď už vím i proč. Udělal jsem si včera takový pokus, ještě před možným shlédnutím Folie à Deux v kině, a pustil si nejprve Scorseseho díla a pak Jokera - a to je fakt tak do očí bijící, jak Phillips vyzobal ty skvělé filmy, jak by bez nich vlastně nevěděl co točit, že by si Márty měl najmout partu bijců a poslat je k Phillipsovi na návštěvu! Pardon me, ale fakt mě to nasralo hodně. Na tu Fólii mu zvysoka, ani cent pro tohodle chlapa, a doufám, že po fiasku spadne kam patří.

Je to dobré, ale popravdě jsem čekal o dost více. Samotná zápletka mi přišla hodně zajímavá a nosná, a mohla přinést spoustu okamžiků, které mohly být pojaty různými způsoby  - komediálně, dramaticky, hororově či akčně. A tady se ukazuje největší problém filmu. Neví k jakému žánru se má primárně přiklonit. Je to obrovská škoda, protože kdyby se přiklonil k nějakému žánru hned po úvodu, tak by to z mého pohledu bylo lepší. Na černou komedii je to málo vtipné, na horor je to málo děsivé a znepokojivé, na akci nedojde kvůli rozpočtu a dramatické to je, ale není to dotažené do konce. Při sledování jsem si říkal, že třeba takový Edgar Wright (režisér snímků Soumrak mrtvých, Scott Pilgrim nebo Poslední noc v Soho) by přesně trefil tu náladu, kterou film má mít. Režisér snímku Stéphan Castang odvedl dobrou práci. Hodně se mi líbila první a druhá třetina snímku, protože dobře fungují, mají správnou atmosféru (úvodní útoky, souboj u septiku) a skvěle natočené momenty (romantické sbližování). Osobně mám problém s poslední třetinou, kde padne nějaký ten zvrat a příběh je zbytečně protahovaný a postavy se začnou chovat hloupěji. Tady se měla krátit stopáž a připravit si trochu údernější pointu. Hlavní herec Karim Leklou odvedl moc dobrý a uvěřitelný výkon. Leklou pojal svou postavu co nejvíce civilně a přirozeně, a divák s ním dokáže velmi snadno soucítit. Vimala Pons má vděčnou roli a zvládla jí zahrát s přehledem a přináší do filmu trochu jiné emoce. Film není vůbec špatný, jen jsem čekal, že se zápletka utrhne trochu více ze řetězu a poslední třetina bude lepší. Vincent musí zemřít je zajímavý a dobře natočený film, který má zajímavou zápletku. [b]6,5-7/10[/b]

Super - a měl by sis každopádně uvědomit (a patřičně užít!) svou situaci, kterou ti patrně závidí většina filmových fanoušků na světě, kdy se můžeš podívat poprvé třeba na takové Psycho - jakkoliv máš ten tehdy asi největší šok pravděpodobně také popkulturou vyzvoněný, nějaká překvapení tam na tebe ještě čekat mohou...*;)* Jinak zrovna Vertigo patří v Hitchově tvorbě k těm relativně "artovějším" kouskům, ostatní jsou vesměs přímočařejší thrillery, takže se toho určitě neboj a příležitostně si dej alespoň třeba Okno do dvora, Na sever Severozápadní linkou, Cizince ve vlaku nebo Vraždu na objednávku! *:+*

Neodolal jsem a ke včerejšímu 600. výročí Jana Žižky jsem si nakonec s chutí dal ještě Proti všem. Ten film pořád perfektně šlape. Hned v první scéně se okamžitě dostanete do 15. století. Obě bitevní pasáže jsou nádherně monstrózní, výprava nádherná, kostýmy odpovídající době (Jiří Trnka prostě uměl - škoda, že tohle byla jeho poslední práce u hraného filmu) a hudba a písně v čele s Kdož jsú boží bojovníci stále skvěle lahodí uším. Výborná věc, kterou můžu vidět kdykoli. *:+*

[b]Vertigo[/b] nebo také [b]Závrať [/b]je můj paradoxně první Hitchcock film, který jsem viděl. Musím uznat, že ten styl dlouhého vyprávění  byl trochu uspávající, ale pak mě dost bavila ta mystériózní linka. Ta byla hodně zajímavá. Následovala pak legendární scéna na kterou jsou odkazy v hodně filmech či seriálech (třeba Simpsonovi *:)*). Je hodně unikátní vystavit dílo na jedné fóbii a následně až chorobné posedlosti. Ke konci jsem si říkal, že to přece jen skončí romanticky, ale tvůrci uměli zase překvapit.  Za mě 8/10.

Je fakt, že když jsem se do toho před tím posledním pustil a fakt je viděl úplně všechny, tenhle byl tím lepším spíš pro to, co všechno se s tou sérií stalo, ne kvůli speciálníém kvalitám konkrétně tohodle dílu. Samozřejmě, pořád bylo kam klesat, ať už to byl jeden díl s ještě neznámym Henry Cavillem (to bylo ještě aspoň „zábavný“) nebo ten úplně nejhorší, kde už se rezignovalo i na Pinheadův vzhled. Ale bavil mě celkem ten, co je lidmi opomíjený - těžko říct, jestli kvalitou zbytku série, že jsem došel až na konec, ale dal bych mu víc než [url=https://www.csfd.cz/film/504714-hellraiser-judgment/galerie/]38% [/url]

Díky za zásadní dílek GuidoA lore

Prequel k The Room? Hell Ride se nedalo ani dokoukat. Bylo potřeba víc houbiček.

David Boreanaz z Wishe se snaží hrát drsného detektiva a vůbec mu to nejde.  Hodina a půl, která pocitově trvala dvě a půl hodiny. Pár příjemně drsných scén a jeden fakt nechutný Cenobit. Hellraiser na plátně dohromady asi 5 minut. A tohle je prosím podle některých csfd uživatelů druhý nejlepší Hellraiser. Nejzajímavější na tom všem nakonec je, že je to Derricksnova prvotina. Viděl jsem fajn jedničku a remake. U dalších dílů být nepotřebuji a fandou této série se definitivně nestanu.

No dík Tede. Konečně jsem se taky u něčeho bál a jen se potvrdilo, že za strachem se musí do Asie. Velmi chytře natočené lekačky -[spoiler] kamera někoho sleduje, z ničeho nic uhne jiným směrem, kde něco je a pak se vrátí zpátky. [/spoiler]A teda ta [spoiler]nekompromisnost k jedné z hlavní dvojce, to mě teda hodně nepříjemně překvapilo - věšení kůže na šňůru na prádlo... Brrr...[/spoiler] Příběh zajímavý, ale musel jsem se pak ještě ujistit v jedné věci, protože... A co, řeknu to na plnou hubu - nerozeznal jsem některé postavy od sebe, protože jsem hnusný rasista, kterému přišli všichni stejní. Od stejného režiséra tam mám tu novinku, kterou esmo odsoudil a ještě dva zajímavé starší kousky od něho zkusím.*:+*

Budu muset, viděl jsem, že to tam recenzenti též zmiňují. Já od toho režiséra viděl už jen [b]Rytíři Spravedlnosti[/b].

Před cestou z Prahy jsem chtěl stihnout večer „Substance“ a sešlo se to časově tak, že jsem mohl předtím stíhat i „Jokera“. Akorát tedy zrovna běžel jen v jednom CC ve 4DX. Nikdy jsem tam nebyl, v tomhle případě to vůbec nedávalo smysl, já vim, ale debilní nápady? Mívám. [b]Joker 2[/b] Nadával jsem si, protože už úvodní scénka, sedačky sebou mrskaly doslova každym krokem postavy, jak kdyby do našich končin jezdilo Student Agency a já na to koukal při jízdě po zdejší apokalyptické silnici. Ale to se naštěstí dělo jen v té úvodní scénce. K filmu - nebo je to vlastně film? Nebo vtip? Kameňák? Jednička mě tehdy bavila, že jsem na ní po pár dnech běžel zas, ale od filmu jsem nečekal nic. Bavil mě Phoenix a mrzelo mě, že jeho Joker nebydlí ve stejnym Gothamu jako Reevesův „Batman“. Takže jsem tak přistupoval i ke dvojce - je to s ničím nezapletená samostatná odnož v DC, kde se může stát cokoliv. Cokoliv. Ale ono se nestane vlastně vůbec nic. Arthur se šourá Arkhamem, věčně zmoklej, smutně kouká jak rozcuchanej kokršpaněl a mně dochází, že oproti jedničce ne že Phoenix hraje blbě, ale mě vůbec nebaví ta postava. Ta nejzajímavější, ta je zde poměrně v ústraní (Harley) a když se pak přelijeme z Arkhamu k soudu, mrzí mě to, ale nenašel jsem si tam vůbec nic. Neumim vyzobnout ani jednu scénu, ani zpívánky. Není tam žádná pěvecká scéna, která má potenciál i byť jen kolovat po netu. Odcházel jsem ne vytočenej, v tomhle směru mi nevadil ani konec, ale jako spíš znuděnej. A jak se kdysi hrály ty chlastací hry typu „Koukejte na Sedm a napijte se pokaždý, když prší!“, tak tady by mohl přiletět panák pokaždý, když si Arthur zapálí cigáro, zakloní hlavu a začne si jen tak vlát v prostoru. Vymazat tyhle momenty, kterých tam subjektivně bylo milion, má to 90 minut. A to, co mě mj. zaujalo na té první jarní upoutávce, jak si to tam vykračuje u barevných deštníků, oni tančí na střeše ... to je všecko v ukázce, ve filmu ani o píď víc. V rámci scén to působí naopak, jednička o poznání dražší a tohle spíš jako komorní malý film. 2/5 [b] Substance[/b] S tím natěšením se musí opatrně. A já se těšil od prvních zpráv z Cannes, nadopovaných pak z MZ dojmů z Varů. Nakonec nechci říct, že mě to taky úplně minulo. K tomuhle se oproti dnešnímu prvnímu kousku asi někdy vrátím, ale ta třetí hvězda v hodnocení 3/5 je výhradně za fantastický masky a šmírování fantastický Margaret. Herecky jsou super všichni, ať už Vince McMah ... pardon, Quaid nebo Demi. Všichni v plném nasazení i odhodlání, audiovizuálně to šlape, ale problém mám s tím, že ačkoliv vnímám to všudypřítomné satirické ďobání, je ten děj tak vrstevnatý, že musí mít 2,5 hodiny? Ne. A tím mi trochu začne odpadat postupně po vlnách pozornost. Slyším hlavní melodii poprvé, podruhé, ok ... když po čtvrté, už se pozornost rozchází pryč. Ohulit ruchy, nasekat makro záběry. Melodie. A opět. To je pro mě pak repetetivní, stejně jako kroky, kam se film odvíjí. Ne, že nad tím nějak důležitě dumám, ale dá se to celkem s předstihem odhadovat, kudy se půjde. Pak dojde na přešlapování na místě, který konec by měl být ten správný. Za mě to mohlo končit dřív [spoiler](doma, v koupelně)[/spoiler], ale to, co se tam stane - mě to rozesmálo, čímž se dostávám k poslednímu bodu. Dle šumu v poměrně zaplněném sálu jsem pochopil, že někoho bude šokovat, bude se mu příčit, když uvidí detail na zašívání kůže třeba. Potom ano, potom takový divák bude na x let dopředu vyprávět, co to kdysi viděl za film. To srandovní finále jde přesně v tomhle duchu - vždyť to spoustu lidí bude šokovat, tak to tam dáme.

Díky Ravenousovi za výzvu. Tak trochu Se7en po francouzsku. Temné a depresivní navenek i uvnitř. Policajt zlomený do až dezolát-stavu se snaží najít důvod žít, nakonec najde pokoj v důstojném odchodu. V ději trochu zbytečně rozmělňuje atmosféru druhý příběh s propouštěným vrahem, ale nakonec je slušně včleněn a dává smysl. Závěr je jedna velká depka s trochu nevhodně patetickou poslední scénou. Zachytil jsem zajímavý postřeh: zlo se zde děje za plného světla, což podvědomě navozuje atmosféru zcela nepřijatelného. Jo, funguje to, přesně to jsem cítil, a nevěděl proč.

Viděno samozřejmě mnohokrát, ale při příležitosti 600. výročí smrti nepřemožitelného hejtmana jsem neodolal a opět jsem si tenhle skutečný velkofilm parádně vychutnal. *:+*

alebo Blikajúce svetlá*:+*