Platí totéž co u prvního dílu. Poprvé viděno v kině před devíti lety, podruhé viděno až dnes. Ani druhý díl opičí trilogie nezestárnul, taktéž dozrál a celý úvod o neznámém viru z laboratoře, který nakazil celosvětovou populaci, má po covidové době úplně jiný - a děsivější - rozměr. Režijní změna kvality nijak nepoznamenala. Jsem zvědavý na třetí díl, který jsem v kině už nestihl a bude pro mě tak premiérou.

Ale tak už, stačilo ...

Nadčasová a dokonale nemilosrdná studie pokryteckého maloměšťáctví a pseudomorálky, kterou nám dnes velmi názorně předvádějí ctihodní lidé - např. křesťanští demokraté. Zdenka Baldová je ve své poslední roli famózní a zúročuje zde všechny své dosavadní herecké zkušenosti.

To zní hodně zajímavě.  Martu Kent by ještě mohla hrát Rachel Weisz. To by teprve bylo cool. 

Viděl jsem to poprvé a naposledy před jedenácti lety, dnes to vidím podruhé. Vůbec to nezestárlo, naopak to krásně dozrálo. Stále nádherný film.

Ony všechny ty Slovenské pohádky maj takový temnější nádech. Asi to bude nějakým odlišným pojetím folkloru. Ani se nedivim, že ty starší koprodukční věci u nás nejsou moc reprízované, to je diametrálně odlišné od čistě našich klasik.

Mám rád baladický tón pohádkových příběhů a moc nemusím nějaké rozjásané řachandy. Platí to i o této koprodukční pohádce Martina Hollého. Sledování jsem si proto moc užíval. I díky fantastické hudbě Karla Svobody, originálním kostýmům Theodora Pištěka a nádherné kameře Doda Šimončiče. Herecké obsazení je luxusní. Vévodí mu skvělá Libuše Šafránková a na svou jinak běžnou hereckou polohu věčně zlý Ladislav Chudík. Ani další herci se tu neztratí. Jak bylo řečeno, pohádka má baladický ráz, dominuje jí - i díky zmíněné Svobodově hudbě - temná atmosféra a na konci jsem se až dojal. Ještě zbývá hodnocení dabingu. ČT odvysílala pohádku s původním českým kinodabingem (1983) v režii Víta Olmera (ten v té době nemohl točit vlastní filmy). Některé Olmerovy volby mohou znít zvláštně, ale hlas Dalimila Klapky na Jozefa Krónera a hlas Borise Rösnera na Juraje Kukuru (už se kvůli odchodu do Německa nestihl namluvit) znějí na první poslech zvláštně, ale ve výsledku je to vlastně dost v pohodě. Velkým štěstím je, že se Libuše Šafránková a Ladislav Chudík namluvili sami a tímto této pohádka oba hodně pomohli. Kdo má rád temnější pohádky, tato verze Soli nad zlato mu bude určitě konvenovat.