Když jsou to dospělí, tak je vždycky velmi rázně pošlu do prdele a to hned i vyhroceně, fakt si nenechám kazit zážitek nekulturními hovady.
Ale teď na Dungeons and Dragons seděl vedle mne opravdu malý chlapeček 9-10 let, co se s tátou bavil nahlas. Kdyby vedle mne seděl přímo táta, tak mu pošeptám, ať se uklidní, ale byl nahnutý docela daleko. A popravdě s dětmi mám docela zábrany a nechtěl jsem klukovi dělat nějaké trauma. Navíc za to evidentně nemohl on, vypadal jako docela fajn klučina. Jenom ho táta vzal na film, na který byl ještě malý a asi mu nevysvětlil jak se chovat. Tak jsem to v sobě tak půl hodiny dusil. No a pak začaly lekačky. U každé z nich se s extrémní reakci chlapeček posral strachy a pak se tak minutu třásl jako ratlík. myslím, že se to stalo tak 8x. Pokaždé jsem se kvůli tomu zubil od ucha k uchu. Film ho potrestal za mne. :)
reaguje na:
hroubek
|
reagují:
hroubek
|
reagovat
|
, vlastně - u všech dílů platí, ačkoliv ten doslova wow efekt z jedničky nejde zopakovat, tak zároveň ty další díly nevnímám jen, že je všeho víc, ale že přijdou s něčím, co mi sundá bradu. A to jak je to natočený, secvičený? Přesně tady bych klidně pracoval jako čistič bot komparsu jenom proto, abych čuměl, jak to vzniká.
spíš jsem se pousmál nad tím, že i ta snaha o chválu vyzněla od Jokera komplikovaně a krkolomně. Ale cením si té samotné snahy 