Stahelski s Reevesem jsou si toho vědomi a dělají to až na hranu grotesky, protože jinak by Wick si zlomil snad vechny kosti v tělě. Takhle je to spíše takový self-healing jak z nějaké hry, kdy trochu pokulhá, ale za chvíli už je zas v poho. To mi až tak nevadí, protože je to celkem konzistentní.
Spíše mám problém v tom německém klubu (a vlastně i na disktéce v jedničce), když Wick postřílí přímo na parketu několik lidí ani ne metr od tančících diváku a nikdo nehne ani brvou, tak si člověk říká fajn asi taky zabijácí a ne normální veřejnost, aby až se i po nějakou dobu Wick pere s Adkinsonem, tak najednou si lidi uvědomí, že se něco děje a začnou panikařit a utíkat.
Buď je nechat netečné celou dobu, nebo až panikaří hned na začátku.
reaguje na:
SteKi
|
reagují:
Gorecki
|
reagovat
|
