Asi nejsem jedinej, kdo je z toho v dobrym mimo tak, že na to asi nutně potřebuje do toho kina zaběhnout na repete. Herci jsou skvělí, už v úvodních minutách v podstatě bez replik, z pohledů, obrázek si o jejich charakterech uděláte sami. Když jsme u toho, potěšila spousta mikro roliček, nejvíc asi Spike Jonze jako nervní rejža. Vizuálně, kamerově - jak říkám, napoprvé všechno nevstřebám, ale když se u jednotlivých scén zastavíte nad tím, jak mravenčí práce musela být připravit jenom tenhle a tenhle záběr, aby to vypadalo tak, jak to vypadá ... prostě
. Třeba ten průlet po placu. Vnímám to jako Chazellův zamilovanej dopis ne Hollywoodu, ale filmu jako takovýmu. Každá replika, co tam o filmování padne - proč tam chceš, ta radost když Jonze dostane kameru a stihnou ještě to světlo ... proč na ně jako divák koukáš a proč k nim utíkáš. Jo, zas si to přelejvám k sobě, protože jsem na základce na otázku, co byste si přáli k Ježíšku jednou mlel, jak „bych si přál být na natáčení Smrtelného zla 2, paní učitelko ... a jenom bych na to koukal, jak to chodí". Je to zamilovanej dopis k filmu, s hořkostí fabriky na vysátý duše, která se dá nejen přenést do současnosti, ale i mimo filmové odvětví (viz. rozhovor Pitta s „Mirkou“ a závěr). Melu dlouho, prostě - nadšení, čirý nadšení. Jdu si pustit OST. PS: Na více místech k tomu filmu čtu cosi o explicitě - a to mi přijde moc nafouklý. Nebo spíš, když na x místech čtu, že tam je něco přes čáru ... čáry tam jsou :), ale beru to tak, že třeba zvracíme, čůráme - někdo jen tak, někdo i na někoho, jen to nevidíme v každym filmu, ale není tam zrovna něco, co by zavíralo oči. A úlevná chvíle slona ... Vyšehrad v úvodu v rámci trávení testuje diváka asi víc :).
