Víc než mile překvapen. Řekl bych, že mám určitou slabost pro typ filmů, který zahrnuje partu kámošů, z nichž každý má svou specifickou osobnost, svůj vlastní nalajnovaný život, přesto dohromady tvoří skvělou strukturu obyčejných lidí, jako jsme my všichni a s dobrou dávkou humoru a cynismu herci mezi sebou vytvářejí skvělou chemii, která je lidská a uvěřitelná. Hartl si to všechno ošéfoval víc než dobře, až mě zarazilo kolik známých hereckých ksichtů si sem dokázal narvat. Jde vidět, že jako spisovatel má cit pro vyprávění, což zde bylo podáno víc než příjemně, bez žádných křečí ani vaty. Tak já se snad pustím i do těch jeho knížek teď.

Vím, že bych si za to měl sám nafackovat, ale... ale jo, napíšu to: funguje to dokonce i na displayi telefonu!

Určitě to nenapíšu tak poeticky jako Disk, ale Duna je pro mě loňský film roku a jsem moc ráda, že Denis dostal šanci svoji vizi dovyprávět. V IMAXu to byl velkolepý zážitek, nicméně i v televizi to na mě funguje. *:+*

Už aby to bylo. Black Adam s Dwaynem byl oznámenej v roce 2014. *:D*

Doctor Fate vypada cool a navíc ho hraje Brosnan*:+*

https://www.youtube.com/watch?v=jppK_dp7YXY

[b]Tick Tick... Boredom[/b] Na tak silné téma překvapivě plytký film - hrdinové se prý topí ve sračkách, ale v tomhle rozjuchaně hravém podání jsem nikdy neměl pocit že opravdu o něco jde, a žádná z postav mě nezajímala. Hrozně neživý film. I když se Garfield opravdu snaží a roste z něj docela zajímavý herec, a i když Miranda zaplétá zápletku a muzikálová čísla do sebe skoro jak Charlie Kaufman. Je to k ničemu, když nezvládá silné podání příběhu a nějaké emoce, což přitom v geniálním divadelním Hamiltonovi zvládal hravě. Ale tak pořád o dost lepší než In the Heights.  Loni jsem viděl tematicky podobný [b]All That Jazz (1979)[/b] od Boba Fosseho, a ten je nekonečně silnější podívanou.  Od něj jsem před pár týdny dal i [b]Cabaret (1972)[/b] - swingující hedonismus a deprese meziválečného Berlína, naivní přistěhovalec Michael York, a nastupující fašismus. To celé pohledem režiséra americké nové vlny na vrcholu sexuální revoluce. Není divu že se filmem pak v Berlíně inspirovali a založili podle něj dnes už kultovní klub KitKat.

Pořád výborná pecka. To závěrečné rozuzlení za doprovodu geniální Doyleovy hudby ve mně pořád vzbuzuje zimomriavky. Doslova.

Michael Mann konečně natočí Ferrariho, v hlavní roli Adam Driver:  [url=https://deadline.com/2022/02/adam-driver-penelope-cruz-shailene-woodley-ferrari-michael-mann-1234929563/]link[/url] *:+*

70 minut docela pěkná roštěnka chodí po venku, po kolejích, po baráku, jí, dělá hygienu, dovádí.... a pak se něco stane a to, co se stane je zobrazeno jako parodie. 

Ouch, tak tohle bylo hodně špatné. 2* za Norské okolí Bergenu, které jsem poznával, bo sem tam i kdysi byl. Zbytek je jeden velký castingový a scénáristický fail. Nechápu jak tohle mohl natočit režisér skvělé Jane Doe.

Písně Jonathana Larsona jsou boží. Andrew Garfield v roli Jonathana Larsona je boží. Samotný scénář je boží. Tak proč se tomu filmu zdráhám dát plný počet? Protože režie Lin-Manuela Mirandy a vizuál toho filmu nejsou boží. Měl jsem celou dobu pocit, že látku báječnou ke zfilmování dostal do rukou rutinér a kameraman nasadil nasadil nezajímavý televizní vizuál. Je to velká škoda, protože jinak při poslechu písniček a při jednotlivých dialogových scénách cítil obrovské vibrace a energii. Silných 8/10.

the wages of fear je pecka jak v originalu tak v remakeu. puvodni groteska kde sem si zamiloval kazdou postavicku ma samozrejme navrch ale krutoprisna aktualizace ma taky co do sebe *:+* *:+*

je masterpiece, když to skončilo, seděl jsem jako vopařenej. Nesmírně silnej film, kterýmu se daří dělat divákovi hrozný věci přímo pod nosem tak, že mu to celý dojde až na konci (teda většině to dojde).

Tak mé kratší období korejské kinematografie bylo neplánovaně ukončeno tímto "skvostem", ve kterém se doslova hodinu a půl nic neděje a zoufalý divák se chytá každého náznaku děje, chytrého dialogu, či nahoty. Když se začne něco dít, tak to skončí tak anti klimaticky, že máte sto chutí jít podpálit skleník.

Krásně nostalgický výlet do dětství a dospívání mladého Williama Faulknera, který takto své vzpomínky promítl do svého stejnojmenného posledního románu. Citlivá režie Marka Rydella a nádherná hudba Johna Williamse tohle kouzlo ještě umocňují. Pobertové samozřejmě skutečnou realitu idealizují, ale tenhle film nechce být historickým výletem, chce být právě oněmi idealizovanými vzpomínkami na dětství a dospívání. Vše sledujeme dětskýma očima a teprve objevujeme určité životní rozpory. A právě v tomto tkví mistrovství Pobertů. 

julie in oslo aka the worst person in the world sem narozdil od bad timing *;)* dokoukal. jeho cosmopolitan style mam rad. urcite vic jak pseudopoetiku wheel of fortune and fantasy. du si zahrat guitar hero.

Velmi povedený film. Je to natočeno stylově a působivě. Díky tomu, že to vypadá celé jako na jeden záběr nás to vtáhne do příběhu (prostoru kuchyně a restaurace) a vyčerpané nás vyplivne na konci. Film je hodně energický a furt se tam něco děje a nemá to vyloženě slabé místo. Nejkrásnější je, že spousta věcí nám dochází v průběhu filmu, kdy se odkrývají detaily, staré rány nebo mini příběhy daných postav. Velká radost z malého, ale přesto velkého filmu. [b]8/10[/b]