Pořád skvělá pecka. Scéna první pražské defenestrace a bitva u Sudoměře se může směle srovnávat s dobovou hollywoodskou produkcí, Srnkova monumentální hudba je pořád dechberoucí a atmosféra nezaměnitelná. U Vávrova Žižky platí to, co u Jana Husa. Mám ty filmy rád a nedám na ně dopustit.
Opravdu by mě zajímalo, co ze stejné látky vykřeše Jáklův Žižka, ze kterého mám stále pochybnosti.
Jan Žižka (1955)
|
reagují:
DarkSith
|
reagovat
|


