Spectre (2015)
Bondovky s Danielem Craigem šly vždycky na dřeň a do hořkého konce. Snímek Spectre jde ještě dál a nejen proto se vrací k prvním bondovským kořenům, co se týče Jamesovy celoživotní noční můry v podobě nejnevyzpytatelnější teroristické organizace a jejího muže číslo jedna. Pro Bonda je to nesmírně bolestivá záležitost, hledá svou vlastní podstatu a tentokrát nejde opulentní cestou. Spectre navíc potvrzuje, že Craigovy bondovky jsou niterně provázané a jedna bez druhé není samostatně pochopitelná. Opět se tu odkazuje na starší snímky včetně Goldfingera nebo Agenta, který mě miloval, ale hlavně je tu opět totálně božský Q s půvabnou tváří Bena Whishawa, který tentokrát dostal - a zcela právem - zasloužený větší prostor. Celý londýnský závěr je nelítostnou psychologickou hrou, která mi jako divákovi nesmírně sedla. I když Spectre bohužel sklidil rozporuplné reakce, v mých očích jde opět o nádhernou podívanou, která mi z hlavy jen tak nevyšumí. Včetně fantastického oscarového bondsongu Sama Smithe.
|
reagují:
Godlike
|
reagovat
|
Určitě ne bez výhrad a tou atmosférou jsou jinde než LoTR ale vždycky se u nich bavím 
), to je čirá radost. O skotském závěru ani nemluvě. Skyfall je filmová slast (včetně úžasného bondsongu od Adele) a určitě ho nevidím naposledy. 
