V hlavních rolích Prince a jeho "Popelky" dva zkušení broadwayští herci, kteří si zde asi vydělávají na činži, když divadla vinou covidu nehrají. Laura Osnes (dvě nominace na cenu Tony) je rozkošná a Aaron Tveit je dostatečně charismatický (ve filmových Bídnících hrál Enjolrase a já si celou dobu tehdy v kině říkala, proč mu radši nedali roli Mariuse - taky nepatřím k fanouškům Eddieho Redmayna). Chemie mezi nimi funguje a je velmi osvěžující vidět, že role, kde se hraje, zpívá a tancuje, hrají herci, kteří opravdu umí hrát, zpívat a tancovat.
Co se týká levné produkce, tak tentokrát je sníh opravdový sníh (oproti standardně umělému, popř. CGI sněhu) a i vánoční dekorace jsou na Hallmark umírněné a celkem vkusné.
A scénář s klišoidní zápletkou nenutí herce vypouštět z pusy exkrementy, jak je tomu u jiných Hallmark filmů zvykem. Mám podezření, že sami herci trochu upravovali dialogy, aby jim to šlo do pusy.
No a pak přijde finální taneční číslo na můj oblíbený Christmas Waltz a... Och, och, tohle se Hallmarku povedlo!



Neumím úplně posoudit jak moc dobré to v rámci žánru je, ale rozhodně jsem se nenudil a Attila byl vyloženě nadšený - ono už to, že vydržel u celého filmu, říká hodně!