Neřekl bych, že je to jen tématem. Takový Saulův syn se snažil, seč mohl, ale strhnout nedokázal a i v hodnocení bych přistoupil k tvrzení, že chtěl v prvním a i v tom posledním plánu především šokovat. Nic proti tomu, ale i kvůli tomu, že na to šel oproti Schindlerovi z opačné strany, dokázal jedině to, že mě jako diváka po dvaceti minutách ubil do naprosté letargie.
Schindler téma holocaustu zpracovává chytře právě kvůli tomu, že emocionální oblouk buduje výhradně na té pozitivní myšlence dobra v lidech a dělá to takovým způsobem, že to nikdy nesklouzne do kýče (což se v mnoha ohledech stalo Pianistovi) a drží si to ten nadhled.
A pokud už ukazuje ony zločiny proti lidskosti, nedělá to prvoplánovitě. Pamatuju, že jako středoškoláka mě ty výjevy opravdu šokovaly a právě ony hodně přebíjely celkové pocity z filmu. Navíc si film jako takový chtě nechtě tu auru filmu "hele smrádci, teď se podívejte, proč si nemáte dělat z holocaustu srandu, protože tady uvidíte ty zvěrstva" sebou nese. A to je nejen škoda, ale i veliká chyba v přístupu k tomu filmu.
Schindlerův seznam jako film (primárně) nemá poselství v tom, že zatracuje nacismus, ale je to nejčistčí oslava lidství, statečnosti, inteligence a slušnosti v lidech za těch nejhorších možných podmínek.
Téma jako takové samozřejmně důležitou roli bude hrát vždycky, ale vychválit film jenom kvůli němu je krátkozraké. Ten film v dospělosti funguje opravdu na jiných vypravěčských postupech a z toho kina sem odcházel s tím, že bych si to opět v kině dal úplně s chutí znova.
Protože když jsem vycházel ze Saulova syna, lidi byli pobledlí a úplně vycuclí. Když sem vycházel ze Schindlera, skoro všichni měli zarudlé oči, ale byla cítit vyrovnanost. Nikdo neměl potřebu komentovat stylem "to byla hrůza", naopak se skoro nemluvilo...
reaguje na:
Mr.FREAKE
|
reagují:
Mr.FREAKE
|
reagovat
|

, ale to neklapne. Protože když už se jednou za rok rozhoupám a něco Karlovi pošlu, má s tím bambilion práce. Navíc ani já si nemůžu už časově tak vyskakovat, jako dřív, nebo dnes... 


