Chtěl jsem něco kratšího, protože jsem byl v časovém presu. Ve výsledku měl ten film pocitově 4 hodiny.
Ne skrze žánrove klišé, protože jsem k jednomu ze zakladatelů žánru přistupoval s dostatečným nadhledem. Spíš šlo chvílemi až o směšné natahování stopáže - někdo někoho neustále hledal nebo třeba zabarikadoval úplně zbytečně dveře, aby je za tři minuty zase odbarikadoval.
Z dosavadních zásadních hororových kousků tohle zestárlo úplně nejhůř.
Jinak cestování časem potvrzeno, protože v tom filmu hraje Jedenáctka.
18.10. Pátek 13. 1980
|
reagují:
pepo
|
reagovat
|



