Tak jsem si to po letech odkládání konečně šlehnul, a dokonce se neplánovaně trefil do dušičkového týdne. Líp jsem snad ani udělat nemohl. Nyní už naprosto chápu, proč to spousta lidí považuje za top 3 nejlepší cs filmy, ne-li ten úplně nejlepší. A taky chápu, proč je to spolu s [i]Uchem [/i]trezorovka jako vyšitá (byť tuto cenzuru nijak neobhajuju). Herz režíruje na svou dobu jako urvaný ze řetězů. To tu nikdy před tím ani nikdy po tom (kdyžtak mě opravte) nebylo! Nestyděl bych se přirovnat [i]Spalovače [/i]třeba k [i]Psychu[/i], po němž žánr nikdy nebyl jako dřív, a nebýt srpnových tanků, psycho-horory u nás mohly kvést a dobýt celý svět, což ostatně mohlo platit o cs filmu jako takovém.  Při sledování jsem měl obrovskou výhodu, že už jsem ze školy zapomněl, o čem to vlastně je a jak to dopadne. Ze začátku jsem si proto poměrně užíval praštěnou pohřební hantýrku a pochopitelně zcela fenomenální výkon Hrušínského, po němž jej už nebudu vnímat, jako dřív. A to taky proto, že má v jiných filmech podobně, byť komediálně, emočně plochý herecký výstup ([i]Vesničko.., Slavnosti sněženek[/i]). Jeho pan Kopfrkingl mi do půlky filmu vlastně přišel jako sympaťák, který miluje svou práce nadevše díky víře v osvobození duše od nečistého těla a svou zvrácenou karikaturností mě vskutku bavil. Chvilku mi totiž trvalo, než mi došlo, že má příběh souviset s holokaustem. I zde mi však toto černohumorné připodobnění přišlo zábavně ujeté á la [i]Hanebný pancharti[/i]. Nejvíc jsem si ale vychutnával Herzovu progresivní režii, použití ruční kamery (snad poprvé v cs filmu), nahota, orální sex (snad také poprvé) a nečekaně fikaný střih, který nádherně smazává rozdíly mezi Kopfrkinglovým profesním a rodinným životem, a to, co se odehrává mezi nimi (večírky a děvky). Celou dobu vlastně nemluví o ničem jiném než o spalování, jen je sakra velký rozdíl, před kým a kde. Tyto stíračky a prolínačky proto byly neuvěřitelně promyšlené, až černohumorné a pokaždé jsem se těšil, v jaké scéně se uprostřed monologu zase objevíme. Něco takového jsem poznal až s Edgarem Wrightem a vůbec by mě nenapadlo, že jsme doma dávno něco takového měli. Možná si ze [i]Spalovače [/i]udělám halloweenskou tradici. Vlastně nechápu, proč ho v tv skoro vůbec neopakují. Vždyť je plný noblesy, špičkových herců, vznešených myšlenek a činů, které se jen ke konci trochu vymknou kontrole. Tarantino by měl z "The Crematora" radost. *:D**:+* [b]9/10[/b]

Neznal jsem a ten druhý odstavec by mi to dost možná prodal... nebýt toho prvního! *:D* Ale třeba se někdy odhodlám, takže díky oběma za tip. *:+* A něco mi říká, že by se ti, podobně jako mně, mohly asi zamlouvat filmy Johna Carneyho - říká mi to správně...? *;)*

Pamatuju, že už se to tu hajpovalo dávno. Ale stále jsem neviděl, takže díky za tip. *:+*

Díky za tip, pecka výběr *:+*

Tak má to být pořád challenge *:))**;)*... Ale jsem rád, že se líbilo. Tenhle víkend se chci pustit do mých kousků, jestli na to konečně budu mít kapku času *:+*

Jo, tohle je dost dobry. A ten zaverecny song jsem jednu dobu furt tocil v combi s Up ze Sing Street a Satellite Moments z Kocoura Boba. *:+**:+**:+*

Když mi tenhle film Karlos nabízel spolu s Manchester By the Sea, tak mi bylo jasný, že to nebude úplně sluníčkový, ale ty vole… Těžko o tomhle mluvit bez spoilerů, takže jenom krátce. Ačkoliv ze začátku film vypadá poměrně přímočaře a dokonce se mu povede člověka uchlácholit a naladit na takovou feel-good vlnu, kdy hudba léčí, tak přesně když divák přestane bejt ostražitej, tak přijde facka a návrat do reality. Nový témata, otázky a dilemata, který se otevřou cca v poslední třetině, jsou skutečně drtivý. Finále podle mě vzhledem k situaci vyřešeno velmi elegantně. Mimo to musím samozřejmě pochválit super songy a zpracování toho života v kapele. Vzhledem k tomu, že sám jsem muzikant (nebo se za něj alespoň považuju *:D*), tak to jsou automaticky body k dobru a oceňuju, že se podařilo vystihnout, jak je návykový, když si sednou dva lidi s kytarou a pohltí je hudba. RIP Anton Yelchin Číselně někde 8-9/10

Planeta pokladů má mnoho společného s Černým kotlem - mladého hrdinu, zcela výjimečnou animaci a bolestný finanční průšvih. Ostatně snímek vycházející z motivů známého románu Roberta Louise Stevensona se měl točit po Černém kotli, ale, jak známo, na svůj vznik si musel počkat nejméně patnáct let. I tak to byl propadák a je to velká škoda. Planeta pokladů ani po více než dvaceti letech od svého vzniku nijak nezestárla a musím přiznat, že podobně jako Černý kotel si mě získala od prvních minut. Je to klasický dobrodružný příběh se vším, co k tomu patří - včetně nádherné hudby Jamese Newtona Howarda. Planeta pokladů si zaslouží druhou šanci - a vaše docenění. P.S.: Upřímně by mě zajímalo, co na Černý kotel a Planetu pokladů říká pepova dcera. *:)*

Už nikdy si nebudu psát poznámky ve Wordu a kopírovat sem, na mobilu je to pak hrozný bordel.*8)*

Myslím, že bych si s pepovou dcerou docela hezky popovídal. Bylo by určitě hodně o čem mluvit. *:+*

[url=https://variety.com/2023/film/features/marvel-jonathan-majors-problem-the-marvels-reshoots-kang-1235774940/]tento článek?[/url]

Blade: "One person familiar with the script permutations says the story at one point morphed into a narrative led by women and filled with life lessons. Blade was relegated to the fourth lead, a bizarre idea considering that the studio had two-time Oscar winner Ali on board." Ted clanek ve Variety... Kterej se navic nese v duchu, ze tak ci onak je ze hry Majors. Pry ho navic minula agentura vyhodila jeste pred tim vysetrovanim kvuli jeho "brutal conduct" k jejich zamestnancum.

tak to je ta kinoverze, reziserska (nastesti uz par let dostupna) je krapet lepsi -  [spoiler]spatny konec, kytka vyhraje a znici svet, nebo tak nejak, jeste sem to nevidel[/spoiler]

[spoiler]Na konci souboj s kytkou, zabití elektrikou a sluníčkovy konec ve vysnenem domě. [/spoiler]

Ono taky zalezi kterou verzi little shopu jsi videl. Original kino verze konci uplne jinak jak dlouho neexistujici puvodni reziserska.

[b]21.10.Mandy (2018)[/b] Nechápu, jak to Panos Cosmatos (mimochodem syn režiséra druhé Ramba) dělá, ale opět mě jako u jeho povídky v Kabinetu kuriozit hrůz tou tripovou atmosférou naprosto uhranul. Jeho snový vizuál, magická hudba a pomalý styl vyprávění mě na začátku chytil a za celé dvě hodiny nepustil. Šílený Cage sem dokonale zapadá a jeho chlastací scéna ve slipech je klenot. Skvěle mu sekunduje celé slizké osazenstvo kultu a to cameo před pomstou je jen třešnička na dortu. Za mě jeden z nejlepších revange hororů, ale naprosto chápu diváky, kteří tomu dají jednu hvězdičku, protože sám si nedovedu vysvětlit, že u natahovaného Mad Goda jsem upřímně trpěl a tady jsem si každou tu dlouhou scénu užíval a doufal, že to nikdy neskončí. [b] 22.10.Little Shop of Horrors (1986)[/b] Vlastně velmi kvalitní muzikál, jehož první půlka mě bavila mnohem víc, než ta druhá. Předčasným vrcholem filmu byl nástup Stevea Martina v roli tyranského Elvise zubaře a jeho následující konfrontace s[spoiler] Billem Murrayem[/spoiler], v kouzelné roli masochisty, který chce na zubařském křesle zažít co největší bolest. Steve Martin mi nikdy nepřišel moc vtipný, ale tady si to opravdu krade všechno pro sebe a musel jsem jeho nástup pustit ještě několikrát. Je tady level Jim Carrey v nejlepších letech. Dalším plusem je Rick Moranis, kterému sympatičtí ňoumové vždycky seděli a camea, ve kterých se objeví pár známých osmdesátkových komiků. Ke konci to ale za mě trochu ztratilo dech a úplný závěr byl zbytečně natahovaný. Rocky Horror Picture Show mi před rokem moc nesedlo, tohle naopak velmi a rád se budu k některým muzikálovým scénám vracet. [b]23.10.Bad Taste (1987)[/b] Roztomilý brak, který si točil Jackson s kamarády po víkendech a dostal se s ním do světa. V první půlce je to víc horor, ve druhé spíš taková domácí variace na Komando. Na rozdíl od Braindead si to ale nemám potřebu někdy pustit znovu a bral jsem to jen jako doplnění filmografie. Raimyho začátky mi sedly víc. [b]24.10.Rang Zong (2021)[/b] Letos musím sahat do Asijské filmografie, abych se pořádně bál. Velmi nepříjemný film, kdy jeho „paranormal activity“ část patří k tomu nejděsivějšímu, co jsem kdy viděl. Škoda,že film sráží dolů nelogické chování postav a ona autentičnost vyvolávána ruční kamerou nefunguje právě protože kameramani stojí a čumí a to i v situacích, kdy by mohli celou situaci zachránit. Je to problém většiny takových filmů, ale tady to opravdu bije do očí. A co mají sakra Asijati proti psům? Na tohle a Noroi by se pejskaři rozhodně dívat neměli. Film si nebere celkově žádné servitky, takže pro slabší povahy rozhodně nedoporučuji. [b]25.10.Suspiria (2018)[/b] U Argentova originálu za mě zvítězila forma nad scénářem. Pamatuju si, že se mi moc líbil audiovizuál, ale příběh za moc nestál. Tady naopak za mě funguje všechno líp. Nenazval bych to ani tak remakem, jako variací na něco podobného. Dvě a půl hodiny se můžou zdát děsivé, ale za mě to uteklo jak voda. Šílený konec byl výborný a mnohem lepší, než v originále. Gore scény velmi nepříjemné a určitě je jen tak nedostanete z hlavy. Herecký ansábl fajn, s Dakotou Johnson jsem neměl žádný problém a Miu Goth pokaždé rád vidím. Velmi dobře odvedená práce. Guadagnino patří k italské režisérské špičce.

*:D* https://media.tenor.com/TaJHitQxNtUAAAAC/oh-no-you-didnt-ken-jeong.gif 

Tak je přecejen se Snyderem v podobném věku.

*:+**:+**:+*