
. Potom jsem se hrozně bál jeho Ghost, po půl roce jsem ale viděl making off a najednou všechno začalo dávat smysl 

.Dlouho jsem měl respekt z Vetřelce - spolužák popisoval ve třídě trojku a stačil mi jen popis. Viděl jsem až čtyřku a i ta mi v tom devadesátém osmém dala zabrat.
I z Akty X jsem měl respekt, ale tam už jsem se potají na některé věci potají díval a už to bylo v té rovině, kdy se divák dívá na "horory" kvůli tomu, aby se cíleně bál. Snad nejstrašidelnější sem považoval ty díly s týpkem, co se uměl proplazit potrubími a žral lidem játra. To sem měl pak z hajzlíků vážně respekt
.Pokud se budeme bavit o vyloženě malých dětech, pak mě strašil skleněný Rumburak v sequelu Arabely a srdce v podobě šperku v nějaké pohádce.
Peanut butter solution bylo zjevením o sobotním odpoledni, ale to už bylo v době, kdy mě tyhle věci fascinovaly. Ostatně rok na to v létě běžely kraťasy podle Bradburyho a Step mi strašně dlouhou dobu ležela v hlavě a nemohl jsem přijít na to, co to bylo...
A taky mi dala zabrat hlava v peci na pizzu

