Nedávno jsem si dával Quantum i Spectre. A ok, Spectre ač u mě kleslo, Quantum mě nakonec nebaví ještě o malinko víc.

Quantum of Solice jsem viděl v kině a od té doby jsem neměl potřebu ten film vidět znovu. A stejně to mám i se Spectre. Filmy, které jsou naprosto matné, nevýrazné a hlavně nudné. Tam, kde Cruise a jeho série M:I roste, tak tam Bond klesá a na Craigovi bylo vidět, že ho to nebaví.

PS: Jediný bond song z Craigovy éry, který za to stojí je Skyfall od Adele. A pak bude na druhém místě ten od Billie, zbytek nestojí ani za zmínku.

Mám rád Mendese a byl jsem nadšenej, když mu dali bondovku, ale nelíbilo mi se zas tak moc ani Skyfall, možná jsem čekal příliš, ale přišlo mi složený z nesourodejch sekvencí a tak "výročně meta" až se hlavní hrdina ztrácel v nějakém obecném "bondovství". Spectre byl vysloveně zkaženej film (jak a proč se myslím i docela ví).

U Skyfallu jsem pomalu jásal na celé kino. U Spectre jsem v kině usnul... A to se mi stalo jen u Gnomeo a Julie...

Quantum se aspoň o něco snažilo bych řek, leč se to nepovedlo. Tady je z toho cejtit, odtočme si to, velký ka boom boom a jdem. A to já nemám rád. Cejtil jsem to kdysi i z TDKR, ale ne tolik, tady mě to uhodilo hrozně moc. Jako jednohubka akčňáček celkem dobrý, jako tenkrát to završení Craigovskýho příběhu ani zdaleka.

Kdybych nevěděl, že je Whishaw gay, tak bych si to teď šel určitě ověřit

 Už nemůžu. 
Ale já jsem vlastně tak rád, že se ti to líbí. Obzvlášť v tom nádherném blu-ray přepisu.

Bondovky s Danielem Craigem šly vždycky na dřeň a do hořkého konce. Snímek Spectre jde ještě dál a nejen proto se vrací k prvním bondovským kořenům, co se týče Jamesovy celoživotní noční můry v podobě nejnevyzpytatelnější teroristické organizace a jejího muže číslo jedna. Pro Bonda je to nesmírně bolestivá záležitost, hledá svou vlastní podstatu a tentokrát nejde opulentní cestou. Spectre navíc potvrzuje, že Craigovy bondovky jsou niterně provázané a jedna bez druhé není samostatně pochopitelná. Opět se tu odkazuje na starší snímky včetně Goldfingera nebo Agenta, který mě miloval, ale hlavně je tu opět totálně božský Q s půvabnou tváří Bena Whishawa, který tentokrát dostal - a zcela právem - zasloužený větší prostor. Celý londýnský závěr je nelítostnou psychologickou hrou, která mi jako divákovi nesmírně sedla. I když Spectre bohužel sklidil rozporuplné reakce, v mých očích jde opět o nádhernou podívanou, která mi z hlavy jen tak nevyšumí. Včetně fantastického oscarového bondsongu Sama Smithe.

Já mám Hobity moc rád  Určitě ne bez výhrad a tou atmosférou jsou jinde než LoTR ale vždycky se u nich bavím 

Já si po delší době jen tak pustil kousek Hobita: The Unexpected Journey Extended, ale jen prvních 40 minut, což je jen úvod a Bilbova nora a tady dám ruku do ohně, že jde bohužel o nejlepší část trilogie a Jackson zde pro mne režijně vše zvládá na výbornou. Interiér mu nedovoluje CGI orgie a z hlediska kamery, střihu, hudby, písniček a atmosféry je to jak z Pána Prstenů a je v tom hodně cítit Tolkien a celkový duch předlohy. Jakmile se vydá na cestu, už je to slabší, ale jinak já s celou hobití trilogií v podstatě žádný velký problém nemám až na dvě tři věci.

Nádhera. Skyfall byl mou první bondovkou, kterou jsem měl tu čest vidět v kině, a nyní v kontextu všech bondovek, resp. bondovek s Danielem Craigem, jde o stěžejní opus magnum. Skyfall je nádherná filmová symfonie, jejímž sledováním a poslechem jsem se doslova opájel. A nejde jen o dokonalou kameru Rogera Deakinse. A jestli tu něco doslova baštím, tak je to absolutně minimalistický nástup Q v podání Bena Whishawa (přesná castingová trefa a líbí se přesně tak, jak očekáváte ), to je čirá radost. O skotském závěru ani nemluvě. Skyfall je filmová slast (včetně úžasného bondsongu od Adele) a určitě ho nevidím naposledy.

Shodou okolností jsem si o víkendu dal také maraton prodloužených verzí všech tří dílů Pána prstenů a musím říct, že to ani po letech příliš nezestárlo na rozdíl od předigitalizovaného Hobita. Stále se jedná o nadčasové dílo, které nejen v žánru fantasy nemá moc velkou konkurenci. Přemýšlím, že se po letech vrátím i ke knižní předloze. 

Nechápu jak si to někdo může nedávat alespoň jednou ročně.