Vidíš a právě já to mám výš jak Posedlost....
V poslední trojici takto Backrooms > Hokum > Posedlost.
Backrooms - Fantastická práce s obrazem a zvukem a to taková, že jsem si častokrát vzpomněl na španělské REC.
Vidět to doma na celé obrazovce s tak úžasným detailem na ksichty, má to neuvěřitelné kouzlo, že jsem v mnoha případech odvracel zrak.
Je to asi jako kdyby mi někdo zfilmoval moje noční můry. Četl jsem o tom a ty to tady taky píšeš, že ti to pak přišlo směšné....já se kur*a bál...resp. měl takovej ten nepříjemnej pocit pod kůží.
Posedlost - jako individuální scény to funguje bezchybně. Ale jako celek, který má vyprávět už tak ne. Byl jsem kolikrát vytočenej, jak ty scény byly repetitivní. Máme tu scénu A, která vygraduje, pak scénu B, opět vygraduje do toho samého, že kňučí/řve/fňuká,... na mě už to pak vůbec nefungovalo, i když vidím, že je ten člověk režijně neskutečně nadanej. Když jsem poslouchal Hlada v jednom MZ Live, tak mi mluvil z duše, v tomhle jsem s ním zajedno.
Ale naprosto respektuji, že z toho někdo může být odvařenej. Docela by mě takhle v hospodě při pokecu zajímalo, jestli by mi někdo ovlivněnej toxicitou vztahu se ženou potvrdil, že díky tomu se mu to právě proto líbilo (a teď to není myšleno jako "offense", opravdu ne)
reaguje na:
(=LIFTY=)
|
reagují:
Ash_Black
|
reagovat
|




) Tentokrát se rozhodl jít do historie tak staré, že zpracovává jeden z nejstarších a nejznámějších příběhů lidských dějin. A činí tak klasicky svojsky, protože místo epické rozmáchlé sandálovky dostáváme až překvapivě niternou cestu samotného Odyssea, která má nakonec i velmi silné poselství (