Top six nejlepších stereoskopických filmů v domácím prostředí.
Letos v létě se hodlám konečně rozhoupat k výměně zobrazovadla (doufám, snad!), takže po nocích naposled nakoukávám ty 3Dčka, co mám doma. Nejsou zdaleka všechny a ten "žebříček" není brán jako vyvolání kontroverze (z jakékoliv strany), ale jen takové plácání do větru, protože se z toho musím vypsat a nechci z toho dělat text na milion znaků...
1) Transformers 3. Zdaleka nejzábavnější 3Dčko, co sem viděl. Skvělá vyváženost "prskajících" efektů, plasticity obrazu a toho wow efektu. Je to enormě blboučký film a při ztrátě těch mladistvých brýlí nefalšované guilty pleasure (ten film je fakt velmi špatný, což se dá říct i o dvojce a jedničce, co sem viděl taky), ale to 3Dčko tomu dodává ten punc výjimečnosti. Alespoň co do toho čistě zábavného elementu.
2) Great Gatsby. Čirá nádhera a neředěné umění. Bazův vizuál umocněný tak milionem a stále extrémně zábavné na objevování chytrých výtvarných řešení ve 3Dčku.
3) Life of Pi. Výše zmínění, jen to už trochu přehání s tím efektem atrakce. Rybičky vyskakující ze záběru největším potvrzením toho, že někdy je méně více.
4) Hobbit. Je velmi zábavné, že to nehraje na efekt a přitom je ten efekt všudypřítomný. Nejlepší na celku je, že to nikdy kvůli 3Dčku neztratí měřítko.
5) Avatar (oba díly). Fakt nejde o kontroverzi, ale mě Cameron tolik se svým 3Dčem nebaví. Jenže pak jsou v obou filmech sekvence, které jednoduše demomateriálem jsou - džungle jedničky i mořský svět dvojky, plus obě akční finále. Z toho materálu se fakt posadí na zadek každý.
6) Prometheus. Asi nejvypiplanější 3Dčko, alespoň co se technického řešení týče. Ten materál vůbec není 3D friendly (topí se ve tmě), přesto je celý film ve 3Dčku výborný.
Chci ještě stihnout Opičí sequely a Singerovy 2010+ X-meny, Gravity a zbytek Ridleyho 3Dčkových filmů (tuším Marťana a Exodus).
Velkou část filmů nesjíždím celou, prostě pozdě večer sednu a proklikávám nejoblíbenější scény a to, co si pamatuju, že se mi dost líbilo.
Zároveň jsem si uvědomil, že v domácím prostředí to 3Dčko je skvělé, ale člověk tomu musí jít naproti a na to už jsem vysloveně líný, či zpohodlnělý. Výměna HDRka za 3Dčko je tudíš víc, než žádoucí (nope, nepreferuju 3Dčko před HDRkem, ale mě doma to 2D SDRko furt tak nějak stačí/stačilo)...
948713
[b]Top six[/b] nejlepších [b][i]stereoskopických filmů[/i][/b] v domácím prostředí.
Letos v létě se hodlám konečně rozhoupat k výměně zobrazovadla (doufám, snad!), takže po nocích naposled nakoukávám ty 3Dčka, co mám doma. Nejsou zdaleka všechny a ten "žebříček" není brán jako vyvolání kontroverze (z jakékoliv strany), ale jen takové plácání do větru, protože se z toho musím vypsat a nechci z toho dělat text na milion znaků...
1) Transformers 3. Zdaleka nejzábavnější 3Dčko, co sem viděl. Skvělá vyváženost "prskajících" efektů, plasticity obrazu a toho wow efektu. Je to enormě blboučký film a při ztrátě těch mladistvých brýlí nefalšované guilty pleasure (ten film je fakt velmi špatný, což se dá říct i o dvojce a jedničce, co sem viděl taky), ale to 3Dčko tomu dodává ten punc výjimečnosti. Alespoň co do toho čistě zábavného elementu.
2) Great Gatsby. Čirá nádhera a neředěné umění. Bazův vizuál umocněný tak milionem a stále extrémně zábavné na objevování chytrých výtvarných řešení ve 3Dčku.
3) Life of Pi. Výše zmínění, jen to už trochu přehání s tím efektem atrakce. Rybičky vyskakující ze záběru největším potvrzením toho, že někdy je méně více.
4) Hobbit. Je velmi zábavné, že to nehraje na efekt a přitom je ten efekt všudypřítomný. Nejlepší na celku je, že to nikdy kvůli 3Dčku neztratí měřítko.
5) Avatar (oba díly). Fakt nejde o kontroverzi, ale mě Cameron tolik se svým 3Dčem nebaví. Jenže pak jsou v obou filmech sekvence, které jednoduše demomateriálem jsou - džungle jedničky i mořský svět dvojky, plus obě akční finále. Z toho materálu se fakt posadí na zadek každý.
6) Prometheus. Asi nejvypiplanější 3Dčko, alespoň co se technického řešení týče. Ten materál vůbec není 3D friendly (topí se ve tmě), přesto je celý film ve 3Dčku výborný.
Chci ještě stihnout Opičí sequely a Singerovy 2010+ X-meny, Gravity a zbytek Ridleyho 3Dčkových filmů (tuším Marťana a Exodus).
Velkou část filmů nesjíždím celou, prostě pozdě večer sednu a proklikávám nejoblíbenější scény a to, co si pamatuju, že se mi dost líbilo.
Zároveň jsem si uvědomil, že v domácím prostředí to 3Dčko je skvělé, ale člověk tomu musí jít naproti a na to už jsem vysloveně líný, či zpohodlnělý. Výměna HDRka za 3Dčko je tudíš víc, než žádoucí (nope, nepreferuju 3Dčko před HDRkem, ale mě doma to 2D SDRko furt tak nějak stačí/stačilo)...
|
reagují:
Gonzi
|
reagovat
|


)