reaguje na:
Tyller
Jasně, mě ten film taky sedl od poprvé a to jsem ho viděl na nějaké malé televizi v té verzi s permanentním hlasem svědomí.... ale stejně, člověk je v tu chvíli tak nějak venku a říká si přesně tohle, audiovizuální pecka a dlouho se nic neděje. Ale v kině tě ten film tak nějak obestoupí. Najednou pochopíš, že těch pár myšlenek z Philipa K. Dicka jsou vlastně jen námět k poloabstraktní improvizaci. Nejen Vangelise (který prý nahrával hudbu na hrubý střih a skutečně při tom improvizoval) ale i výtvarníků a režiséra. Pomalý a dějově poloprázdný to furt je, ale je to strašně dobře, už proto, jak komplexní a přeplněnej naopak je každej jeden frame. Je to trochu jako plavat v medu, ale v dobrým slova smyslu.
|
reagovat
|



