Oni fakt dali do Akolytky nakonec nějakej debilní mainstream pop? *:D*

Pokud ti jde o lore a nechceš ztrácet moc času, obecně lidem radím přečíst Návrat Krále. Hrubej děj znáš z filmů, takže ztracenej nebudeš, [spoiler]poznáš, jak jsi marnil čas koukáním na nejslabší ze všech tří filmů[/spoiler], ochutnáš Tolkienovu prózu ve full heroic módu a pak až dočteš samotnej příběh, zkus Dodatky, hlavně A (povšechná historie vládnoucích rodů jednotlivých národů, celej příběh Aragorna a Arwen) a B (stručná historie Druhýho a Třetího Věku a pozdější osudy členů Společenstva). Jestli se ti to bude líbit, můžeš to vzít jako pozvánku k Silmarillionu, ale i tak je třeba počítat s tím, že to není dobrodružný příběh.[spoiler] Je to něco většího *:)*[/spoiler]

Venku jsou další tři díly a opět jsem je zhltnul s nadšením. Skutečně skvělá reality show se skutečnými emocemi, která mi už minule nasadila brouka do hlavy, protože ti kluci řeší prakticky to samé co já. Můžu na někoho udělat opravdový dojem? Můžu se někomu líbit? Jak na lidi působím? Netlačím na pilu? Boyfriend je série, kde jednotliví aktéři hledají především sebevědomí. Jsem za to nesmírně rád. 

Ja sa práve pohrávam s myšlienkou že by som si Pána Prstenov prečítal, pretože toto video ma celkom navnadilo, nakoľko o ničom z toho čo tam hovorí som nemal ani len najmenšiu šajnu. https://youtu.be/Ihk4yrJuMNc?t=201 Ale obávam sa, že by som skôr potreboval pri sebe takéhoto človeka, ktorý by my vypichol tieto zaujímavé veci a v skratke mi to celé zhrnul *:D*

Asi tím, že před těmi dvaceti lety tam byli skřeti, bitvy, pavouci a draci a byť jsem formu vnímal, příběh, oblíbené postavy a svět to přebil. Naposledy jsem to četl několik let nazpět, tak šest sedm, už opravdu nevím. V době, kdy už jsem neřešil jen ty vyjmenované věci, ale i tu stylistiku. Upřímně, že je knížka popisná, by tolik nevadilo. Tolkien skrz ni popisuje především kulturu - když se opěvují stromy, opěvuje se ekologie, když se opěvují meče, opěvuje se statečnost. Jenže knížka - myslím Pána Prstenů - je napsána nekonzistentně. Úvod převažuje nad kompozicí, kompozice potírá zápletku - a ne jednou. V polovině knihy začne Tolkien příběh tříštit do jednotlivých částí a několikrát odbočí od rozuzlení. A pokud si někdo stěžuje na filmových milion konců, pak knížka tohle korunuje, když si autor v poslední kapitole vzpomene, že Kraj je nepoznamenán a milí boubelatí hobitci by měli dostat za ouška také, aby oslavovali Krále. Když k tomu přičtu, že tam, kde Tolkien zvládá črtat nádherné snové a majestátní světy, jejich jazyky a historii, tam také črtá jednorozměrné, často velmi protivné charaktery a jejich dialogy. Pokud beru v úvahu jen knížku, tak ženské charaktery jsou statické modly, mužské pro změnu jednorozměrné černobílé ikony, ať už zlé, nebo blahořečené. Eowyn a Faramir jako jediní mají charakterový vývoj, ale pro změnu jsou jejich charaktery z celého příběhu nejnaivnější. Tohle nemá být hate. Pán prstenů špatná knížka není. Ona to ale není knížka pro masy, je to knížka pro profesory a náhodou se kvůli elfům, hobitům a krásným světům stala milovanou u širokého čtenářstva. A po příchodu filmu patří do nejširší popkultury. Ani jedno není chyba knížky, nebo autora. Ale jako čtenář k těm knihám takto přistupuju a protože nejsem profesorem anglické literatury, mnoho prvků neocením. A naopak si dnes cením věcí, které Tolkien jednoduše neřešil, protože pak by tu knihu nikdy nedokončil. Co se Hobita týče - na nic si nehraje, jednoduše je to dětská knížka, se vším dobrým, i špatným. Většina postav je silně stylizována, Tolkien používá pohádkové zkratky, někdy až v takových případech, že definuje charaktery třinácti postav podle barvy jejich kapucí. Ale to je právě na té knize kouzelné - ono to nejen stačí, ale jakákoliv snaha o širší uchopení by věci jen škodila. Nikdo nepotřebuje v pohádce řešit, jestli ti lidožraví obři zkamenět zasloužili, proč si to zasloužili (mimo ty lidožravé choutky), hlavní je, že tam mohly být dvě rýmovačky, děcka v posteli jsou napjaté, protože trpaslíci vyskakujou z krabičky (nebo do pytle, to je jedno) a celá pasáž uvede udatnost Thorina, Bilbův důvtip a poselství, že v partě to asi zvládnou líp. Zároveň je to ale velmi odlehčené, opravdu skvěle napsané a krásně čtivé. Když čtu Pohádky Erbena, těžko tam hledám to, co v Kytici. To ale nic neubírá těm pohádkám  a to i přes to, že se v nich používají dětské zkratky. Zároveň si ale dnes nebudu číst dětskou verzi Bible, sáhnu po "dospělácké" verzi. A probůh ne, nesrovnávám Bibli, Erbena a Tolkiena dohromady. Jen uvádím, jak ke knihám dnes přistupuju. Pán prstenů má nepochybně hodně co nabídnout. Číst by to měl asi opravdu každý, kdo má tento typ světů rád. Ale dospělý čtenář ke knize bude přistupovat přísněji a autor ani náznakem čtenáři naproti nejde. ps: omg, zase wall of text...*:o**?)**?)**?)*

To mě docela zajímá - v jakém smyslu "nečitelnější", jestli to můžeš trochu rozvést? Já tedy LOTRa četl jen jednou česky a jednou anglicky, cca před čtvrtstoletím, a pořád mám takovou představu, že bych se k němu někdy vrátil, tak jsem na případnou změnu perspektivy zvědavý...

*:)* Já četl paradoxně Hobita jako úplně posledního, docela nedávno a upřímně celkem zklamání, asi právě pro to, co píšeš. Opravdu zajímavý to pro mě začalo být až když začalo trpaslíkům jebat *:)*, čili v úplným závěru. Chybí mi tam ten přesah za hranice příběhu - je poznat, že ho tam nalepili až dodatečně. Jak by to na mě působilo, kdybych neměl Legendárium načtený horem spodem ovšem netším *:)* That being said...co se PP týče, udělal jsem zajímavou zkušenost s audioknížkama (a dodnes mi přijde fascinující, jak rozdílný je to médium). Za uplynulej cca rok jsme se prokousali před první dva svazky a musim teda říct, že ta hojně citovaná "přehnaná popisnost" - líčení "každýho druhýho stromu" nad kterou jsem pořád slyšel někoho remcat najednou v audioformě opravdu vystrčila hlavu. Fakt jsou tam dlouhý sekvence, kde se akorát píše jak šli a šli a jakou krajinou a napadlo mi, že při čtení mi to nevadí, protože čtenář má prostě příležitost nechat mysl toulat a představovat si, zatímco posluchač na to prostor nemá. Příklad: třeba se mi fakt hrozně líbí líčení krajiny cestou z Větrova, ta atmosféra bezútěšný pustiny, kde se pomoci nedovoláš, tam ze stránek úplně stříká. Při poslechu to bylo...no, fakt docela opruz *:)*. Hon Aragorna a spol za skřety přes Rohan je druhej vhodnej příklad.

Mě naopak příjde, že čím sem starší, tím je pro mě LOTR jako knížka nečitelnější. A ano, četl jsem, nejednou, vše prstenovské, včetně Nedokončených příběhů... Hobit je pořád jako jediný skvěle čtivý a je dost vidět, že je to furt dětská pohádková knížka. *:+*

Však jednou dospěješ. 

Nádhera, to je přesně to, co miluji na Tolkienově stylu psaní. Ten staromódní, epický (od slova epos) fantasy patos. Velkolepost z toho jen prýští. 

Ono to není úplně ve válečné vřavě ale když trpaslíky zajmou a odzbrojí ale to je jedno, jak říkám chápu kam tím míříš. Já mám naopak takovéto věci rád. Ale v patnácti jsem Pána prstenů taky nedočetl a od té doby jsem se až loni (po třicítce) pustil do Silmarillionu a byl jsem nadšený tak, že podruhé zkusím i Pána prstenů. Tolik jen moje zkušenost *:+*

Myslel jsem, množstvím dějin, z kterých jde vybírat mnoho příběhů.  Ale jo, pro některé základkáře určitě i nečitelná. *:D*

Jestli to je ta část z Hobita tak je to trochu přehnané ale budiž chápu kam tím míříš *:)* "Velký skřet strašlivě zavyl vzteky, sotva se na meč podíval, avšichni jeho vojáci zaskřípali zuby, třeskli štíty a zadupali. Okamžitě ten meč poznali. Pobil svého času stovky skřetů, když je půvabní elfové z Gondolinu pronásledovali v pahorkatině nebo dobývali jejich hradby. Elfové jej nazývali Orkrist, Skřetodrv, kdežto skřetové mu říkali prostě Bijec. Nenáviděli jej, a ještě hůř nenáviděli každého, kdo jej nosil. „Mordýři a přátelé elfů!“ zařval Velký skřet. „Rozsekejte je! Bijte je! Hryžte je! Zničte je! Uvrhněte je do černých děr plných hadů, aby už nikdy neuviděli světlo!“ Zuřil tak, že seskočil ze svého stolce a sám se hnal na Thorina s vyceněnými zuby. "

Taky jsem si to dříve myslel *8)*

Ta jedna kniha je něco jako Silmarillion. *?)*

Nejenze jedne knihy, ale cela valka s drahy je jen jednou z casti te knihy. Dohromady to odhaduju tak na max 100 stran z 600. Nicmene jak pise okkac, tak je to psane formou kroniky a vetsinou je ta udalost popsana z pohledu jednoho nebo dvou zdroju, takze si scenaristi muzou vybrat z realisticke nebo bulvarni verze. 

Jenže ta kniha je psaná jako kronika (mám ji dlouho, ale spiše jsem si zatím jen proletěl než přečetl) a tímto stylem psaní se dá zhustit děj několikanásobně oproti klasickému románu s dialogy a detailním popisem.