Krásná 60 let stará feel good veselohra se Sidneym Poitierem. V podstatě dokonalý prototyp filmu na víkendové podzimní odpoledne. Vykouzlí vám úsměv na tváři, nenásilně připomene životní hodnoty. Ale je to přes lehkost filmařsky hodně kvalitní a poměrně společenský kritické v pozadí. Na svou dobu to muselo být až skandální, černoch tu hraje jako běloch, jsou tu Mexičani s americkými hodnotami a velký zlý bílý kapitalista. Proč dnešní kritické filmy nemohou být taky tak lehké a musí mi veškeré myšlenky cpat přímo na dělohu ideálně ještě několikrát, aby to jo pochopil i blbec co si toho pětkrát nevšimne. Ano ukazuju na Barbie. 

Z nějakého důvodu mi to přišlo hrozně blízké naší filmografii první poloviny minulého století a měl jsem pocit, že tam úplně v klidu mohl hrát Marvan nebo plachta. Možná i proto mi přijde, že je to film, který si užijete vy co máte nakouká i váš rodič, babička nebo kdokoliv z rodiny. 

Akorát mi přijde docela nestoudné, že Poitier z té záplavy soustředěných vážných rolí dostal Oscara zrovna za toto. 

Díky Hladovi za doporučení. 

A závěrečné plus, má to bez titulků necelou hoďku a půl. 

8/10

Jestli k tomu nějak využil sbírku pro Martinka, tak mu osobně půjdu nasrat před kancelář.