Úplně obyčejný a tisíckrát viděný koncept. Nemá to vůbec nic navíc, co by mě přinutilo se na to někdy podívat 

[url=https://www.youtube.com/watch?v=rSGeC880CYw&ab_channel=UniversalPictures]The Exorcist: Believer [/url]konina

[url=https://m.youtube.com/watch?v=icfv_T5pkdI]Slepičí úlet 2[/url] Ale jo, sice bych radši dalšího Wallace a Gromita, ale vypadá to fajn.

Troye Sivan v roli mladého Caleba musí čekat tři měsíce, aby se dozvěděl, zda je nebo není HIV pozitivní. Solidně natočené drama, které naštěstí netlačí na pilu a nechává jednotlivé scény pěkně vyznít. Kromě Troyeho je tu výborná Ellen Burstyn v roli Calebovy babičky, která za svého vnuka cítí zodpovědnost. Film má výborné úvodní titulky a skvělý písničkový soundtrack, jak už to u podobných nízkorozpočtových nezávisláren bývá. A na Troyeho se mi hezky dívalo. 

Dogville je dokonalý příklad filmu kde se forma od obsahu oddělit nijak nedá (pokud takové filmy vůbec existují, obzvlášť u Triera). To odosobnění a omnipresentní nadhled nad postavami který divákovi dává je na filmu to nejdůležitější, bez toho by příběh neměl ten dopad... což ale taky znamená že jestli tě to nedokázalo vtáhnout po půlhodině, dávat tomu deset pokusů bylo myslím zbytečné. Paradoxní je že i když jsem Dogville viděl poprvé před skoro dvaceti lety a byl z něj už tehdy nadšený, stylově stejné pokračování Manderlay jsem si dal až letos. A to je taky fajn.

Nemkmzuj

jestli ten film nekdy vznikne...

Už pár dní sa píše o tom, že by sa v The Batman: P2 mal ukázať [spoiler]Dick Grayson[/spoiler] *:+* Takže by sa dalo predpokladať, že po inšpirovaní sa Long Halloweenom príde v dvojke na Dark Victory, ktoré je priamim pokračovaním. Dúfam, že nám Reeves ukáže aj nové poňatie [spoiler]Harveyho Denta.[/spoiler] Ten je jedným z hlavných charakterov Loebovho runu a je tam skvelo napísaný, tak dúfam, že sa inšpirujú aj tým.

Finally! *:+*  Na mě to tehdy fungovalo překvapivě dobře, úplně jsem si odignoroval prakticky absenci všeho a nechal se pohltit skvělým herectvím.

jo chápem, na mňa to naopak strašne šustilo scenárom a zdalo sa mi, ako keby pozerám nejaký romantický kraťas roztiahnutý na 100 min. *:+* 2. zhliadnutie by bodlo, ale nechce sa mi. *:D*

Dvojčata Philippou znám možná až moc dobře, v patnácti jsem si jejich YT RackaRacka rád sjížděl, a o to víc mě překvapilo, jak jiným směrem se vydali pro svůj celovečerní debut. [i]Mluv se mnou [/i]není ani tak duchařský horor jako spíš rodinné drama, odvíjející se z traumatu, které duchařské a hororové prostředky prohlubují a činí ho o tolik efektivnějším a zajímavějším. Navíc jsou tu kvalitní herci, chytrý scénář a svěží styl, a je z toho velmi originální a sebevědomí debut, který určitě z haldy "duchařin" jasně vychází jako ten kvalitnější zástupce. Jsem hodně zvědav, kam se dva bratři vydají do budoucna, budu je každopádně sledovat. [b]8/10[/b]

Právě to se mi na těch dialozích líbilo. Přišly mi opravdové a takové obyčejné. Nic velkého. 

súhlasím, ale mne prišli tie dialógy hrozne basic a generické a sweet momenty mi prišli skôr cringe. pekný, simple film, ale ten scenár mi príde teda silne priemerný (dialóg typu "čo budete robiť cez víkend?" "budeme hrať videohry na kompe!" *:D*)

Jelikož je pro mě poslední dobou stále obtížnější se filmově uspokojit, sahám po stále větších "bizárech". Nakonec holt muselo dojít i na Lanthimose. Nu a funguje to, je to tak moc jiné, jsem docela nadšený z té změny. Jeho vyobrazení totalit s jejich podivnými rituály a tresty (vskutku někdy o nic divnější, než ve filmu) je v první "hotelové" polovině skvělé. (Netuším, zda toto je správný výklad, já to tam cítím, jiní možná něco jiného.) V lese už to tak moc žel nefunguje, jakkoli je ztvárnění guerilly, která v boji často zajde k srovnatelným extrémům, jako to, s čím bojuje, také dobré. S Yorgosem rozhodně strávím více večerů.

Mám rád tento typ filmů. Menší vztahové filmy, jenž v sobě mají hodně životní moudrosti a poznání. Režisérka a scénáristka Celine Song napsala a zrežírovala hezký romantický film, který si vás získá svou civilností a v jistém ohledu i pravdivostí. Velmi oceňuji, že Song netlačí na pilu, nesnaží se vytvářet konflikty, jen prostě nechá dvě spřízněné duše, aby si povídali a zjistili, že některé věci se nikdy nezmění, ale jiné se změní natolik, že je už je nepoznáme. Song to celé prodává s jistou lehkostí a přirozeností, že některé momenty působí jakoby byly napsány samotným životem. Samotný film díky tomu plyne velmi lehce a pomalu a má melancholickou atmosféru a energii. Bohužel jediná velká katarze přichází až v samotném závěru. Naštěstí je ta katarze silná a přirozená. [b]7,5/10[/b]

Viděno poprvé v životě a vůbec jsem netušil, co od Vysvobození čekat. Hodně silný survivor thriller, který i po více než půlstoletí strhne a zažere se pod kůži. Sedmdesátá léta byla érou Nového Hollywoodu a Vysvobzení právem patří k nejlepším filmům této éry.