Dunkerk (2017)
Po Tarantinově "hajpu" jsem chtěl dát Dunkerku druhou šanci. Šel jsem do toho se zvědavostí a mírným natěšením, a připravený vyjít Nolanovi hodně naproti. A první půlka byla vlastně docela fajn. Ty "How did he do that?!" momenty jsem si užíval. Ale pak se postupně všechno podělá.
Pominu teď prázdnou pláž, Branaghův patos, Toma "Muromec" Hardyho a úplně zbytečný subplot s umírajícím klukem. Co mě neskutečně štvalo, bylo stříhání mezi nesouvisejícím dějem v různých časových rovinách. Nechápal jsem to a pokládal za zbytečnost už v kině, ale tentokrát mě to začalo vyloženě deprimovat. Když Nolan po osmé (!) prostřihnul na potápějícího se pilota bez nějaké pointy nebo katarze, definitivně jsem vzdal všechny další pokusy do filmu emočně investovat.
Pokud mělo jít o nějakou formu expresionismu a způsob navození nepříjemných pocitů, tak to se povedlo velice dobře. Nicméně nebyl to ten typ nepříjemných pocitů, který asi režisér zamýšlel.
Velmi mírných 60 % především za řemeslo v jednotlivých záběrech. Přesvědčil jsem se, že Nolan se mi s každým novým filmem vzdaluje víc a víc. Osobně ho pokládám za jednoho z nejpřeceňovanějších režisérů současnosti a za tvůrce, na kterého docela dobře platí okřídlené "up his own ass".
The 13th Warrior (1999)
Po Dunkerku vyloženě balzám na duši, jedno z mých největších guilty (?) pleasures. "Vikingové" mají jako film spoustu problémů, jenže McTiernan byl král, který uměl točit akci jako nikdo jiný. A taky dokázal na ploše slabé hodiny a tři čtvrtě dát svým válečníkům víc charakteru než např. Jackson za devět hodin Hobita. Přidejte nádherné lokace, skvělý soundtrack, finanční průšvih v době vzniku a máte zaděláno na oprávněný malý kult. #ReleasetheMcTiernanCut
The Irishman (2019)
Takhle se stříhá mezi různými časovými rovinami! Pocitově film nádherně plyne, nic nepřebývá a nic nechybí. Hercům jsem visel na rtech a hltal každou repliku, a neuměl jsem si představit, že Joe Pesci dokáže být ještě větší borec. A potom přijde závěr, který je snad až moc reálný. Irishman je daleko civilnější než Goodfellas nebo Casino, a v tom tkví částečně jeho síla. 90 %
756526
[b]Dunkerk (2017)[/b]
Po Tarantinově "hajpu" jsem chtěl dát Dunkerku druhou šanci. Šel jsem do toho se zvědavostí a mírným natěšením, a připravený vyjít Nolanovi hodně naproti. A první půlka byla vlastně docela fajn. Ty "How did he do that?!" momenty jsem si užíval. Ale pak se postupně všechno podělá.
Pominu teď prázdnou pláž, Branaghův patos, Toma "Muromec" Hardyho a úplně zbytečný subplot s umírajícím klukem. Co mě neskutečně štvalo, bylo stříhání mezi nesouvisejícím dějem v různých časových rovinách. Nechápal jsem to a pokládal za zbytečnost už v kině, ale tentokrát mě to začalo vyloženě deprimovat. Když Nolan po osmé (!) prostřihnul na potápějícího se pilota bez nějaké pointy nebo katarze, definitivně jsem vzdal všechny další pokusy do filmu emočně investovat.
Pokud mělo jít o nějakou formu expresionismu a způsob navození nepříjemných pocitů, tak to se povedlo velice dobře. Nicméně nebyl to ten typ nepříjemných pocitů, který asi režisér zamýšlel.
Velmi mírných 60 % především za řemeslo v jednotlivých záběrech. Přesvědčil jsem se, že Nolan se mi s každým novým filmem vzdaluje víc a víc. Osobně ho pokládám za jednoho z nejpřeceňovanějších režisérů současnosti a za tvůrce, na kterého docela dobře platí okřídlené "up his own ass".
[b]The 13th Warrior (1999)[/b]
Po Dunkerku vyloženě balzám na duši, jedno z mých největších guilty (?) pleasures. "Vikingové" mají jako film spoustu problémů, jenže McTiernan byl král, který uměl točit akci jako nikdo jiný. A taky dokázal na ploše slabé hodiny a tři čtvrtě dát svým válečníkům víc charakteru než např. Jackson za devět hodin Hobita. Přidejte nádherné lokace, skvělý soundtrack, finanční průšvih v době vzniku a máte zaděláno na oprávněný malý kult. #ReleasetheMcTiernanCut
[b]The Irishman (2019)
[/b]Takhle se stříhá mezi různými časovými rovinami! Pocitově film nádherně plyne, nic nepřebývá a nic nechybí. Hercům jsem visel na rtech a hltal každou repliku, a neuměl jsem si představit, že Joe Pesci dokáže být ještě větší borec. A potom přijde závěr, který je snad až moc reálný. Irishman je daleko civilnější než Goodfellas nebo Casino, a v tom tkví částečně jeho síla. 90 %
|
reagovat
|



