Mam za sebou první dvě řady a tak nějak jsem to už ke konci té první začal brát jako drahé béčko. Těch nelogičností, šťastných náhod, promyšlených plánů ve stylu osmdesáteho Scofieldoveho tetování a nečekaných vztahů je tam hrozně moc. Navíc takové ty zvraty pořád dokola svrhneme Berlina nebo ne? Arturito a desátý plan na útěk, vyhodime Tokio, jen aby se o pár dílů vrátila vesele zpět, Rio a jeho pounutky v hlavě (nejotravnejsi postava celého seriálu)
Ja to mam rad, ty postavy jsou hrozně fajn (profesor, Berlin, paradoxně Arturito) Ale nemůžu to brát už vážně, spíš jako příjemnou oddechovku.
Money Heist
|
reagují:
MeaCulpa
|
reagovat
|




