Já si rád hledám taky, ale až ve chvíli, kdy to "řemeslo" funguje. Bavilo mě zamýšlet se nad Matrixem, ale protože hloubka jeho vize nebyla postavena před "řemeslo" samotné (doufám, že se vyjadřuju pochopitelně). Nebo třeba Minority Report: je to normální film s normální zápletkou, ale přesahem co se týče pravomocí precrime jednotky, co se týče svobody bigbrother světa atd. Ten přesah může být velký(Matrix), nebo žádný (blockbuster běžného typu). Vadí mi ale, když se přesah stává obsahem.

Tak jít do hloubky těch útržků myšlenek mě moc nebaví a hlavně to moc nesouvisí s kvalitou filmu. Tohle mi trochu vyznívá jako "ale v knize je to vysvětleno" Mě nezajímá, co bylo předtím, co potom atd. Já se 2 hodiny dívám na film a to je to, co hodnotím. Ten všudypřítomný svazující pocit né úplně růžové budoucnosti byl skvělý, celá forma toho filmu je skvělá. U mě je ale film hlavně kombinací prostředí, probíhajícího děje a zůčastněných hrdinů s tím, že tady jsem dostal jen to prostředí. Matrix - a teď myslím i bez akčních scén - je takovou kombinací. Je tam zajímavé prostředí, jsou tam zajímavé postavy, které se v průběhu nějak vyvíjí, je tam děj, který graduje a hrdinu posouvá dál a dál... a až v tomhle ocením přesah do rovin k zamyšlení. Matrix je prostě u mě totéž, co blade runner, jen ho (kromě feelingu samotného) válcuje na všech frontách. Proto mě hodně zajímá jak to působí na ty, co to vidí dnes (čti: po Matrixu apod) poprvé. Jinak máš pravdu, že to co v tom vidíš ty mě asi nikdy bavit nebude. Nebaví mě obecně nefilm (art-film) ve kterém si mám něco hledat. Baví mě film, ve kterém se příběh posouvá, objevují se archetypy postav, případně se postavy pod tíhou děje vyvíjí atd. Asi to splňuje cokoli od Spielberga, Nolana či Camerona - kde je obecně tendence vše vysvětlovat, tudíž chápu motivy a postoje zůčastněných postav. V Blade Runnerovi třeba vůbec nechápu, proč je Deckard takový, jaký je a pokud ho mám brát jen jako cynika a dál to neřešit, tak nevím, proč pro změnu nezastřelil i tu sekretářku. Pokud se do ní zamiloval tak nevím, proč to z plátna není cítit. Ve výsledku vůbec nechápu jeho chování, tudíž mě to nebaví. PS: právě jsem si uvědomil, že jsem viděl Kmotra poprvé tak rok zpět a byl jsem nadšený.*:+*

Viděl to někdo poprvé až teď někdy, či 3 roky zpět atd? Já jsem to viděl dneska a ten film mě nijak extra nenadchnul a zajímalo by mě, jak moc v tom můžou hrát "staré" řemeslné postupy apod. Zastřelení té ženské probíhající výlohama s těma spomalovačkama mi přišlo spíš vtipné Ta druhá ženská ho mohla v pohodě zabít když ho držela nohama, ale místo toho šla pryč jen aby mohla zahájit "poskakovací útok" a on jí při tom zastřelit. Finální boss to samé, taky ho víceméně nepochopitelně nahání a Ford se tam snaží kdesi šplhat místo aby našel roh budovy a v něm seděl s pistolí v ruce. Celé se to šíleně vleče co se děje týče, vykreslování charakterů situacema tam vůbec neexistuje/nefunguje, vztah s tou sekretářkou-replikantkou jsem taky nějak extra nepobral (neměl jsem pocit, že by se do ní zamiloval apod). Celé vyšetřování je tak sofistikované, že to působí spíš jakoby na ně Ford náhodou narážel na ulici. V rámci celého děje Ford zastřelí 4 replikanty a uteče s pátým... Já prostě nechápu, proč se to považuje za klasiku klasik - řekl bych že už se vůbec nedivím tomu, že to kinem prošlo "bez povšimnutí". Ten film má skvělou atmosféru, hudbu, grafický styl apod. ale ten děj je tak strašně suchý a o ničem, že mě tam případné filosofické motivy vůbec nezajímají. PS: Alien mám radši než Aliens a je to můj megaoblíbený film.

Jedno slovo. Branagh *;)*

S osmičkou jsme Pottery ještě nejeli, co? No... 5, 3, 7, 6, 2, 1, 8, 4. Divnější to snad nikdo mít nemůže. *:D*