Opravdu netuším, co měl Quisp na mysli.

opravdu je tak těžké to uhádnout?

Quisp: Co konkrétně máš na mysli?

Let's hear for the faaag...

Karle, ty víš, jak na mě. Díky za tip.

A já myslel, že jsem tady zažil všechno.

Disku, Disku...

ne

naigoto: tak teď už vůbec nevím, jak to myslíš.

Ale abych vám odpověděl. Ten film byl děsně, ale děsně hloupý. Postavy se chovaly jako dementi a celé to mělo ten nemožný feeling osmdesátých let. Ovšem hudba film posouvala výš a ten Atkins... byl ještě strašnější než Patyzón s Efronem dohromady (a byl hrozně nadabovaný). Jenže když si tam sundaval tu staniolovou košili a pak mu hlavní hrdinka hrabala do kalhot, rozepínala mu je za doprovodu Hammerovy muziky a nakonec ho svlékla celého... Neříkejte mi, že vy byste se pořádně neopřeli do křesla a neměli krásný pocit.

Já myslim, že u tebe nastal pomalu čas, kdy by si měl přejít k trochu pokleslejším filmovým žánrům (je v nich pleasure, odhalení lidé a hammer občas taky). Ostatní věci jsou tam potlačený, takže tě nebudou otravovat

Z tvých komentů se domnívám, že se u tohoto tématu právě moc guilty necítíš a jestli jo, tak neoprávněně

základní otázka zní: je pro tebe guilty pleasure "úplně odhalený Christopher Atkins (ano, to je ten blonďáček z Modré laguny) - a bylo vidět vše! Když si tam sundal tu staniolovou košili, úplně mi to vyrazilo dech"?

popicek: Víš, co je to guilty pleasure?

eh, tak to pro tebe byla opravdu noc v ráji...

Tak jsem včera av noci viděl film z roku 1983, který byl tak strašně nudný, že jsem se až divil, že jsem u toho neusnul. Ten film se jmenoval Noc v ráji. Byly dva důvody, proč jsem tomuto kousku J. G. Avildsena (Karate Kid) věnoval pozornost. Prvním byla hudba Jana Hammera (ano, to je ten člověk, co napsal písničky k Šíleně smutné princezně). A druhým důvodem úplně odhalený Christopher Atkins (ano, to je ten blonďáček z Modré laguny) - a bylo vidět vše! Když si tam sundal tu staniolovou košili, úplně mi to vyrazilo dech. Dokonalé guilty pleasure.