Konec, kdy bychom mohli Reapery porazit konvenčně silou (a tudíž by museli být najednou zázračně brutálně zeslabeni) by mi naopak přišel hrozně "cheap". Já to vždycky brala tak, že jsou konvenčně nepřemožitelní. I když se občas podařilo nějakého konkrétního Reapera porazit, bylo to spíš náhodou (Sovereign třeba - spojení se Sarenem náhodou způsobilo narušení jeho štítů) nebo Shepard a spol. měli štěstí + vždycky to bylo za vysokou cenu. Nakonec by Reapeři galaxii udolali. A tak se Shepard a spol. uchýlili k nekonvenčnímu řešení jménem Crucible - byl to hazard, ale postupně tam všichni došli k tomu, že nic jiného už nezbývá a možná to i vyjde.
Taky se mi konec líbí proto, že se tvůrci rozhodli nevydat se cestou "klasické bitevní cesty" a zvolili dost netypický konec. Líbí se mi to vyznění, líbí se mi ta komplexnost a hloubka - existuje X různých interpretací a jak je vidět i zde, diskuze se vesele vedou i léta po onom konci.
Mass Effect mám tak moc ráda i proto, že je to jedna ze sérií, která posunula moje analytické myšlení co se mediálního obsahu týče a je to pro mě TA série, která mi ukázala, o co všechno jsem přicházela, když jsem předtím nehrála hry. Teď to aspoň dokážu náležitě ocenit.

Jinak spousta lidí to má tak, že tu poslední půlhodinku trojky ignoruje, nebo si jí vysvětluje pomocí "Indoctrination theory". Třeba by ti to taky pomohlo se s tím koncem vyrovnat, jakože fakt mě mrzí, že se k celé trilogii nemůžeš vrátit jenom kvůli konci.




