Další opáčko po x letech. Upřímně moc nechápu, proč Ad Astra tak moc rozděluje diváky. Já byl opět zaháčkovaný od startu do finiše. Když jsem si pak četl, co tomu tehdy lidé tolik vyčítali, jako nevědeckost nebo logické chyby, tak asi ano, pár věcí by se našlo. Nicméně, na mě celé tohle balení – od fantastické kamery Hoyte van Hoytemy, přes hudbu, zvuk (oscarová nominace za mix zvuku), po monology hlavní postavy – působí tak sugestivně, že jsem při sledování v podstatě nic jiného nevnímal.
Atmosférou mi film připomíná The Expanse (aneb nejlepší sci-fi seriál všech dob). Líbí se mi jeho malickovsky meditativní, lehce surreálná nálada a antigradace, kdy McBride putuje ze Země plné lidí a barev do stále větší izolace a temnoty na orbitu Neptunu. Intenzivní akční pasáže si James Gray odbyde v první polovině, aby finále věnoval pouze konverzaci dvou lidí.
Brad je výborný, ale zvláštní zmínku za ztvárnění jeho neortodoxního a lehce pošahaného otce zaslouží perfektní Tommy Lee Jones.
85 %
Ad Astra (2019)
|
reagují:
peterel
|
reagovat
|



