Independence Day: Ressurection 2/10
Vlastně jsem nikdy nevěřil, že to může být tak špatné, aby to mělo hodnocení horší než tři hvězdy na CSFD, ale tehdy jsem neměl žádný důvod se na to podívat, protože v roce 2016 šly v kinech jednoznačně lepší filmy a originál zbožňuju od prvního zhlédnutí. Nedávno jsem však na jednom kanále narazil na rozbor CGI scény a říkal si: kurňa, to vypadá fakt dobře. Řekl jsem si, že tomu dám šanci. No… a ono je to opravdu horší než tři hvězdy.
V podstatě je snesitelná jen ta scéna přistání a možná ještě finále s kaiju, i když ani to není žádná sláva. Jinak je to naprostý zmar, a to jak po stránce scénáře, kde se z nepochopitelného důvodu vyskytuje snad čtyřicet postav, tak i po stránce herecké. Goldblum působí, jako kdyby si po přečtení toho sračkoidního scénáře řekl o raketu, a na další už nezbyl rozpočet, takže zbytek obsazení tvoří béčkové a céčkové tváře. Pullmana nepočítám, ten je vděčný i za krátký štěk v áčkové produkci, takže tam zapadl bez většího překvapení.
Ani ty efekty nejsou žádný zázrak, mám pocit, že i film 2012 měl mnohem konzistentnější vizuální styl a celkový look. Navíc je to nádherná ukázka období, kdy se v Hollywoodu lezlo Číně do zadku, jen aby se film lépe prodal na tamním trhu. Ještě že už máme tohle trapné období za sebou.
Crimes of the Future 6/10
Škoda. Prvních zhruba sedmdesát minut je opravdu výborných a přesně tohle by od proklamovaného návratu ke kořenům očekával každý fanoušek Cronenberga. Atmosféra, tempo i vizuální pojetí fungují a člověk je ochoten prominout i poměrně zvláštní herecký projev Stewartové a vyloženě špatný výkon Banguého. Stejně tak se dá přehlédnout do očí bijící nízkorozpočtová produkce, která nese jasné stopy natáčení v době doznívající pandemie. Minimum scén, kde jsou herci fyzicky spolu v jednom záběru, a pokud už se tam sejdou, stojí (resp. klečí) od sebe tři metry.
Jenže po této slibné víc jak polovině, kdy jsem si chtěl taky hned zajít nechat rozřezat ksicht nebo poškádlit vnitřní stranu šlach v chodidle, se to začne pozvolna rozpadat a místo napětí nastupuje nuda. Děj ztrácí tah na bránu, některé motivy vyšumí do ztracena a atmosféra se rozplizne do nezajímavých dialogů a opakujících se obrazů. Nebýt závěru, který je sice hezký, ale už od poloviny filmu docela snadno odhadnutelný, šel bych s hodnocením ještě níž. A je to škoda dvojnásob, protože potenciál tu byl a začátek sliboval mnohem silnější zážitek, mířící vysoko.
951580
[b]Independence Day: Ressurection 2/10
[/b]Vlastně jsem nikdy nevěřil, že to může být tak špatné, aby to mělo hodnocení horší než tři hvězdy na CSFD, ale tehdy jsem neměl žádný důvod se na to podívat, protože v roce 2016 šly v kinech jednoznačně lepší filmy a originál zbožňuju od prvního zhlédnutí. Nedávno jsem však na jednom kanále narazil na rozbor CGI scény a říkal si: kurňa, to vypadá fakt dobře. Řekl jsem si, že tomu dám šanci. No… a ono je to opravdu horší než tři hvězdy.
V podstatě je snesitelná jen ta scéna přistání a možná ještě finále s kaiju, i když ani to není žádná sláva. Jinak je to naprostý zmar, a to jak po stránce scénáře, kde se z nepochopitelného důvodu vyskytuje snad čtyřicet postav, tak i po stránce herecké. Goldblum působí, jako kdyby si po přečtení toho sračkoidního scénáře řekl o raketu, a na další už nezbyl rozpočet, takže zbytek obsazení tvoří béčkové a céčkové tváře. Pullmana nepočítám, ten je vděčný i za krátký štěk v áčkové produkci, takže tam zapadl bez většího překvapení.
Ani ty efekty nejsou žádný zázrak, mám pocit, že i film 2012 měl mnohem konzistentnější vizuální styl a celkový look. Navíc je to nádherná ukázka období, kdy se v Hollywoodu lezlo Číně do zadku, jen aby se film lépe prodal na tamním trhu. Ještě že už máme tohle trapné období za sebou.
[b]
Crimes of the Future 6/10[/b]
Škoda. Prvních zhruba sedmdesát minut je opravdu výborných a přesně tohle by od proklamovaného návratu ke kořenům očekával každý fanoušek Cronenberga. Atmosféra, tempo i vizuální pojetí fungují a člověk je ochoten prominout i poměrně zvláštní herecký projev Stewartové a vyloženě špatný výkon Banguého. Stejně tak se dá přehlédnout do očí bijící nízkorozpočtová produkce, která nese jasné stopy natáčení v době doznívající pandemie. Minimum scén, kde jsou herci fyzicky spolu v jednom záběru, a pokud už se tam sejdou, stojí (resp. klečí) od sebe tři metry.
Jenže po této slibné víc jak polovině, kdy jsem si chtěl taky hned zajít nechat rozřezat ksicht nebo poškádlit vnitřní stranu šlach v chodidle, se to začne pozvolna rozpadat a místo napětí nastupuje nuda. Děj ztrácí tah na bránu, některé motivy vyšumí do ztracena a atmosféra se rozplizne do nezajímavých dialogů a opakujících se obrazů. Nebýt závěru, který je sice hezký, ale už od poloviny filmu docela snadno odhadnutelný, šel bych s hodnocením ještě níž. A je to škoda dvojnásob, protože potenciál tu byl a začátek sliboval mnohem silnější zážitek, mířící vysoko.
|
reagovat
|
) , který mě zaujal, a tak jsem se chtěl podívat na další počiny od režisérky a scénaristky Hikari a dostal jsem se k 
), záměrně mnohoznačného děje (po vzoru Blade Runnera dávajícího divákovi protichůdné indicie stran reálné/snové podstaty vyprávění), na poměry brakové žánrovky i překvapivě seriózních filozofických/společenských/politických témat, neuvěřitelně překotného tempa, nestárnoucího OST s legendárním hlavním motivem a v neposlední radě na tehdejší dobu revoluční trikové stránky, právem oceněné zlatým plešounem (scéna s rentgenem v metru dodnes neztratila nic ze své působivosti).
.