Těch filmů co mě dojalo k slzám je hodně jako třeba Me, Earl and the Dying Girl, pointa Příchozích, závěr Toy Story 3 nebo V hlavě či Volání netvora. Přesto bych rád vyzdvihl začátek u Vzhůru do oblak, který je geniální a funguje bez použití dialogu a jen s parádní hudbou od Giacchino.

Videl som to asi tri krát a ten absolutne nečakaný zvrat ma vždy rozsekal.
PS. Anna Sophia Rob bola od vtedy po dlhú dobu moja platonická láska a odporúčam si pozrieť jej nasledujúci film s názvom "Have Dreams, Will Travel", v ktorom bola ešte lepšia :)   

Schindleruv seznam tu uz je, tak vezmu druhy konec emocni skaly. Pokud potrebuji zlepsit naladu, poustim Prazdniny v Rime. Podle me nejkrasnejsi pribeh, co byl kdy natocen. 

Závěr jsem vysloveně probulel, protože... radši nic. Jen do PM, kdyby to někoho zajímalo.

Blok 99 a Requiem za sen jsou taky slušné pecky na depresi, které nevyženeš ani po týdnu.

Nejhorší bylo, že jsem se na to díval sám večer a dostal jsem u toho takovou šílenou depku, že jsem pak nebyl schopný ani usnout, protože to nešlo vypustit z hlavy. Divím se, že jsem pak byl vůbec schopný jít do práce. 

Neviem povedať, či najviac, ale bez ohľadu na to, koľko krát som ten film videl, záverečná reč Matthew McConaugheyho ma vždy rozseká.
Inak filmov, ktoré má emocionálne zasiahli je samozrejme veľmi veľa, napr. 21 gramov, Statočné srdce, Tiger a drak, Kult hákového kríža, Philadelphia a z tých novších napr. Manchester by the Sea alebo Wind River.

Není co dodat, podívejte se sami.

Korejský My Sassy Girl. Kdo by to řekl na začátku, kdy to vypadá jako taková vtipná blbina - a v tom bylo to kouzlo, ve střídání vtipných blbin a patos scén, účinek se umocňoval. 

Já zkusím napsat trochu zapadlejší filmy. Jako milovník psů nemůžu nezmínit Hačikó...Tam jsem bulel od půlky filmu až do konce jako malá holka   A pak můj velmi oblíbenej film - Než ďábel zjistí, že seš mrtvej. Vynikající E.Hawke a geniální P.S. Hoffman s hodně nepříjemným koncem...

Jediny film v zivote ktory som nedokázal dopozerať.. 

Kdyz jsem to videl prvne, tak se mi to hodne trefilo do zivota a doted je to asi muj nejoblíbenější film, presne z tohodle duvodu.
Ale dobrých prikladu je tu dost. Terabiithia v tom negativním smyslu by se do topky taky klidne dostala a i tak Mlha, kterou jsem videl chvilku po přečtení predlohy. Kdo by cekal, ze Darabont prijde s lepsim koncem, nez King?, ze jo.

Musím s tebou souhlasit. Ze začátku jsem si říkal, co to je za hroznou blbost a na konci jsem jenom tupě zíral do zdi. Ten film mě neskutečně dostal a znovu to už vidět nechci. 

Kolikrát já Terabithii viděl a vždycky mě to na konci rozsekalo .. Celou dobu pohodovej film o nejen o fantazii dvou kamarádů a na konci taková facka 

Lol vy jste fakt chudáci s tím mínusováním

Těch filmů je hodně, emoce mají široký záběr, takže nejde určitě jen o co největší doják, jak by se mohlo zdát dle toho co tu zatím lidi píšou, může to bejt naopak i největší smích/radost u filmu nebo největší strach u filmu apod.
Za mě osobně jsou to filmy jako Tichá bolest, Fight Club, Sedm, Heat, Všichni dobří rodáci, Big Lebowski, ... a mnoho, mnoho dalších 

Jo, to je ono.

Pokání i Mlha tu už (správně) zazněly, takže vybírám tento snímek. Ani ve skutečném životě jsem nepocítil takový vztek a takovou nenávist vůči zlu jako v tomto díle. Nezůstalo však jen u těchto pocitech, návaly žalu, naděje i touhy po svobodě a životě se ve mně střídaly a vždy, když se dokoukám, jsem vyšťavený a rád, že jsem tuto emocionální cestu, která se mnou mává, absolvoval. 

To bude ta od Darabonta... jak mu chyběl jeden náboj, že?