Pět malých prasátek (2003)
Jedna z vůbec nejpomalejších poirotovek. Plyne poklidně, melancholicky, a zároveň v pozadí se buduje klasické drama. Pět pohledů na tutéž věc - vraždu malíře Amyase Cralea - po čtrnácti letech. Hodně silné, herecky strhující a na závěr vy sami cítíte bezmoc. Bravurní.
|
reagovat
|

Tak žhavíme peněženky. Snad to nebude tak ve dvou kinech.
...oproti Bobrům je citelně cítit menší budget(tady se opravdu bavíme o nižších tisícovkách dolarů), a taky o to menší držení se "v mantinelech". Je to pořád krásné, vidět tuhle mrňavost, na které makalo opět minimum lidí(Jiří Flígl před projekcí tvrdil, že asi deset nadšenců, co za to nedostali ani vindru) na plnohodnotném velkém plátně, ale tady se opravdu přechází k absurdnímu a dadaistickému stylu a humoru, který bohužel funguje hůře než u dříve zmiňovaných Bobrů. Jo, a taky se tu mnohem víc mluví, a není náhoda, že poměrně dost němá finální část je za mě nejzábavnější. Na druhou stranu je fajn vidět stoupající kvalitu v tvorbě tohoto tvůrčího týmu, takže jim nejde nic víc, než držet palce.

(Moje farnost, kde se cítím jako doma, je v Praze.) A na další dny u mě jedou především oba díly Sám doma - na blučkách bez rušivých reklam. A naštěstí tam zůstal legendární a dodnes geniální český dabing s Janem Kalousem.