Kytice z tisíce a jedné noci (1974)
Kytice z tisíce a jedné noci je poslední částí volného triptychu Pasoliniho Trilogie života a zároveň výjimečně vybroušený filmový diamant, který s každým dalším zhlédnutím nepřestává mile překvapovat. Podobně jako v Dekameronu a Canterburských povídkách i zde Pasolini s původní látkou zachází velmi volně až svérázně, ale právě díky tomu přístupu je Kytice jedinečná. Jakkoli je rámcová dějová linka jednoduchá, film překypuje bohatou košatostí jednotlivých příběhů, které jsou narozdíl od předchozích Pasoliniho adaptací středověkých příběhů mnohem více propojeny. Pozorný divák se tak na více než dvě hodiny ocitne ve zcela jiném světě, a pokud přistoupí na Pasoliniho hru, bude snímkem doslova okouzlen. Kytice navíc obsahuje velké množství nahoty, zejména té mužské, což je ale pro mě naprosto v pořádku. Mužská nahota by neměla být v celovečerních filmech tabu a cením si na Pasolinim, že k tomu přistupoval otevřeně. Láska, sex, a erotika byly vždy součástí lidského života bez ohledu na časové období. Proto celá Trilogie života osloví cinefily i dnes, kdy je v celovečerní tvorbě nahota z prudérních důvodů spíše omezována. Proto jsou podobné filmy svěžím vánkem a příjemnou podívanou.
|
reagovat
|



