Ty reklamy mě štvou nejvíc. Vloni jsem šel na Poslední souboj a měsíc na to na Spidermana a v obou případech měly reklamy 25-30 minut. Film ještě nezačal a já už byl nasranej, zkazilo mi to celý zážitek a v tu chvíli jsem si říkal, že na kina kašlu.
Teď jen vyhledávám kina menší, mimo řetězce, tam těch reklam tolik není.
Jinak ta četnost asi spíš klesla z pohodlnosti, snažím se jít do kina 1x měsíčně .. problém poslední dobou ale spíš je, že není moc na co..

Teraz ako je v kinách remaster, tak pred záverečnými titulkami sú scény z dvojky. Väčšinou tie podvodné. A prvé reakcie sú, že to 3D je úplne niekde inde ako bolo v jednotke. Tak som zvedavý.

Nenapsal bych to lépe. 

Do kina každý měsíc a tam si to chci užít co nejvíce. Bohužel na spoustu filmů koukám doma jelikož, není tolik času, peněz, nebo se musím makat. Pravdou je, že si film doma tolik neužiji a kino je pro mě takovým chrámem zábavy.

Od Avatara jsem chodil spíš jen na 3D filmy. 3D v podobné kvalitě jsem zastihl jen u Alitta Bojový anděl. Vždy jsem měl a mám návštěvu kina jako zážitek.

Jak dlouho vydží Avatar (2009) v IMAXu?

Nejprve bez ohledu na to, co bylo napsáno přede mnou. Kino se mi stalo normálně součástí života. Do kina se jde a opouští se pohodlí a teplo domova, rutina, streotypy. Do jiného světa, který nemá atmosféru postele a gauče, nejede za okny tramvaj, neblikají stejná světla jako každý večer, když zalezu do teplák a otevřu si dvanáctku nebo kde medituji u zelených čajových lístků. Do kina, kde se mi buď potvrdí, že v čase jde cestovat, David může porazit Goliáše a zachránit se můžu i na Titanicu nebo kde se mi vyvrátí můj srovnaný názor na všechno, vyhodí mě z konceptu a donutí mě přemýšlet jinak, opustit komfortní zónu, bát se. Jít do kina znamená jít do kouzelného stánku, kde si, když mám štěstí, můžu vystřelit jackpot a tím je pocit, že můžu lítat, běhat s dinosaury, smát se s někým, kdo žil před sto lety, plakat. Kde můžu něco prožívat jinak, oddělen od času za dveřmi, ve tmě bez twitteru, bez whatsappu, bez ledničky a bez zaklepání, bez periferně viděných maličkostí a detailů, které odpoutávají moji pozornost. Do kina si jdu odpočinout. Jdu za zážitkem. Jdu se obdivovat nad fantazií režiséra. A když mi k tomu dá technologický zážitek jako Cameron, i kdyby byl 15 let starý, tak to všechno absolvuju znovu a rád. Platí pro Avatara jako pro Terminátora II jako pro Ucho nebo Přelet nad kukaččím hnízdem. A jo, dá si to v tom 4K a s 3D brýlemi rád. nabarvené ptáče bylo v tom 4K taky prvotřídní zážitek a ano, ten rozdíl je znát. Zažili jsme to v létě zase u Vinnetoua na plátně v letním kině. Úplně jiný film, všechny TV vzpomínky jsem spláchnul na ty dvě hodinky. Jdu na Avatara znovu, protože to jinde takhle prostě nezažiju a protože mě to baví a v tom 3D to byl skvělý zážitek a v PC jsem nevydržel ani pět minut a protože se nechci nechat do smrti zmlsat tím, že všechno můžu mít doma v šuplíku a že takhle je to dobře. Chci to nepohodlí, že půjdu, i když prší, i když mám deadline nebo když nestihnu oběd. Stojí mi to za to. Tak o tom to je mimo jiné za mě. Ve zkratce... P.S. Intenzitu návštěv zpomalily děti. Ale to se vrátí...i kdybych si to kino měl zřídit jako komunitní klub.

Šlo mi o ideu posunout imerzi dál, ne o atrakci. Pokud se bavíme o trendu, tak je 3D spíš utlumený. Rozjede se to zase znova s druhým dílem a třetí to možná na chvíli upevní ... ale kdoví. Řekl bych, že 3D - natáčení stereoskopicky - je nádherně imerzivní, pokud máte adekvátní techniku a myslíte na to při kompozici. A řekl bych, že to byl další pokrok, který se rozjede, až to bude technicky a finančně přívětivé.

Nikdy, ale nikdy som nebol na 3D filme. Teda v pravom slova zmysle. Kedysi, ešte dávno pred Avatarom, som bol na Titanicu čo bol dokumentárny film.

Pre mňa to je stratený potenciál a boleli ma len z toho oči. Ale čo sa kina týka samotného, tak chodím buď na dobre a zvučné mená, alebo sem tam nejaký blockbuster.

Pre mňa to vždy predstavuje nejaký "sviatok" a teší ma to. Nikdy som sa toho neprejedol lebo som zas až toľko filmov nenavštívil. Možno preto.

Ano, Cameron je skvělý vypravěč, ale prostě nikde jinde už to 3D nebylo víc než jen atrakce navíc. Včetně Star Wars. A v některých filmech se to smrsklo na házení věcí divákům do obličeje, takže to pochopitelně se stalo rychle vyšeptalé.
3D prostě mrtvé je, když už ho ani řada kin není schopna promítat. Vzkřísit ho bude muset film, co ho opravdu použije pro lepší vyprávění příběhu. A to může klidně zase trvat několik dekád.

Nejradši doma v klidu na BD, kino už hodně málo, není tolik času, práce, děti atd. Ale s manželkou jsme chodili často, na všechno možný 

Hezkej článek, Vašku, ale s tím, že je 3D mrtvé vůbec nesouhlasím. 
Ano, mrtvé je to pseudo 3D. To levné 3D vyrobené - tuším - rotoscopingem.
Cameron ale nikdy nic takovýho neprosazoval. On do toho formátu zabředl a naučil se s ním technicky/kompozičně pracovat. Nejsem si už jistej, ale kdysi řekl, že základem každého filmu je příběh. Technologie je pouze nástroj a umocňovatel - prostředník. Nikdy to nesmí být ten tahoun. Pro něj to není zážitek per se, ale lepší imerze. Tak jako přišel zvuk a barva. Jenže studia z 3D udělala atrakci a ještě ke všemu - v rámci byznysu - čuměli na cenu. To, že to célé znásilnili, respektive se snažili pouze něco imitovat (protože studia sledují trendy) a ten úspěch si studia vyložila špatně, je podle mě něco jiného.
Cameron, jako se vším, je prostě světelné roky napřed. Bože, já toho chlapa obrečím, až umře.

Pamatuju si, jak jsem Avatara “prodával” kamarádům ještě když to byl Projekt880. Pak jsem zatlačil na tehdejší přítelkyni, že musíme do IMAXu ve Vídni, protože tady to bude jen s dabingem:))

Moje nejfrekventovanejsi obdobi byla 90.leta. Nasledujici desetileti uz o dost min, to dalsi se vzhledem k detem presunulo na televizi. Takze obdobi po Avatarovi kino 1x, 2x za rok. Jeste u TFA jse sel 4x, ale to byl posledni zachvev. Ted - 216cm 4k Samsung nejvyssi rada, vzdalenost 2 - 2,5m + 7.1 zvuk. Citim se jako v kine, minus blbecci, co si radi u filmu hlasite povidaj. Netflix, Amazon, bluray, minimalne hdd. Nejradsi 80.,90. leta, stary pecky. Poslednich 5-10 je minimum filmu, ktere i chci pustit znova. 

Bohužial kino už  ovela menej ako kedysi...až je mi z toho smutno. Príčin je viacero- rodina ,menej času, skoršia dostupnosť filmov  doma na velkom TV so super zvukom a obrazom, ale  aj málo kvalitných titulov, ktoré ma prinútia povedať si- to musím vidieť  v kine. A ked pozerám na mladšie generácie, bude  to len horšie. Moj syn mi hovorí nedávno- dnes som videl super film... aký, pýtam sa...Fight Club, a ja že  noo na tom som bol 2x v kine kedysi, a ty si to kde pozeral?  a on že na mobile vo vlaku cestou zo školy...

Nechci být za kazišuka (tak jo, možná trochu chci), ale když se na wiki podívám na 3d releasy od 2005 dosud a na konkrétní blockbustery, které třetí rozměr dostaly loni/letos (native a konverze jsou tak půl na půl) a jsou to ty největší brandy, tak mi úplně nepřipadá, že by bylo 3d mrtvé a slepá ulička. A to pomíjím fakt, že do 3d konvertují i ty zmíněné "remastery" (naposledy, tuším, Jaws). 

Někdo na to asi chodit musí, když studia dodnes filmy ve 3d do kin pouští, ne? I kdyby to dělala jen proto, že konverze je v celkovém součtu stojí pakatel, ale vstupenky jsou dražší a pouze tím o něco víc kasírují lidi, kterým je to fuk (zda film vidí ve 3d nebo ne), nebo podlehnou marketingu/hypu, nebo mají 3d jako takové v oblibě*, tak je to stále relevantní distribuční model, který jim přináší (nějaké) prachy a proto ty filmy ve 3d stále produkují.

Jasně, dobu největší slávy má asi/možná/třeba 3d za sebou, ale dělat z něj mrtvolu je trochu odvážné tvrzení. Minimálně bych s takovým soudem počkal na dobu po premiéře druhého Avatara, který má dle prvních ohlasů 3d parádní a klidně může vyvolat podobnou lavinu jako jednička (nejspíše ne, ale nějaká šance tady je).  

*Ano, přiznávám se. Spadám k ohroženému druhu, který - když je na výběr vidět film ve 3d - tak si vybere 3d. A to protože vidět film ve 4k hdr v mutlikanálu můžu dnes kdykoliv kdekoliv (fyzická média, stream), ale 3d už zažiju buď jen v kině, nebo nepohodlně s vr headsetem na palici.

Nejvíc jsem chodil do kina v období 12-16 let a to několikrát do měsíce. Pak to hodně kleslo, začal jsem se věnovat po večerech zábavě s přáteli a dalším věcem. V současnosti s partnerkou vybíráme filmy tak, aby se to líbilo oběma. Letos to byl třeba pátej Vřískot (ten nás nebavil), Seveřan a Top Gun: Maverick.

já chodím do kina pouze na Cruise, Nolana a Villeneuva + nějaké události jako Endgame, Quo Vadis Aida, příští rok třeba Indiana Jonese atp.

včera 4. Imax projekce Mavericka a běhal mi mráz po zádech. zvukově to byl strop. nevím, zda oprášili bedny nebo to bylo poslední projekcí, ale soundtrack jsem si užil jak nikdy

za 2h jdu na Avatara, kterého uvidím poprvé. doma jsem se k tomu nikdy nedostal. bohužel jsem toho v noci moc nenaspal, takže se mi vůbec nechce. samozřejmě se musím hecnout, protože když ne dnes imax, tak už to neuvidím nikdy. bude to ale fest náročné

Radsi nez shanet hlidani, pustime si film doma na velke bedne az deti usnou. Do kina vyrazime tak jednou za rok do imaxu na 3d.

Chodím minimálně. Prostě se míjím s nabídkou. Komiksárny od Endgame ignoruju úplně, horory v drtivý většině taky, stejně jako takový ty akčňáky, co od pohledu vypadají nablble, nebo filmy, u kterejch je potenciál, že mě budou ostentativně poučovat . Takže letos jsem v kině viděl Elvise, Northmana, TG:M a na jednom lokálním promítání Chlast. Když k tomu započítám konec roku, vyjde mi to tak na kino za dva měsíce a pozitivní je, že nemám pocit, že bych o něco přicházel, protože na různý dramata a tak se do kina stejně nevyplatí chodit.