Rozumím. Ještě jedna poznámka ke Kingovi: dnes jsem přečetl jeho Ritu Hayworthovou. Sice mne tak emotivně nezasáhla jako filmová adaptace, ale právě tato je jeho nejvěrnější. Bavilo mne jak jsem průběžně srovnával s filmem a často s mírnější převahou filmu: například tam kde vzali motiv jedné postavy z předlohy a rozdělili a rozvedli ji funkčně do dvou.  

Tedy kdo jsem, asi bych nedokázal natočit reklamu ani na bramborové lupínky, ale přesto mne stále unika adorace Sama Raimiho. Posledni film který se mne od něj opravdu líbil byl The Gift, ale budiž. Co mne ale mrzí:  Do teď jsem netušil, že by mohl byt Strange 2 regulérní horor, vždyť by to bylo skvělé i pro samotné Marvelovky. Mne to přijde jako zahozená šance, která by Marvelovkám prošlapal cestičku i do jiných žánrů.  
Jsem i trochu skeptik k Joel Hillovi, předem podotýkám, že jsem od něj zatím nic nečetl. Na jednu stranu chápu, že je obecně těžké vystoupit ze stínu svého případně úspěšného otce, navíc pokud je to génius a syn tvoří ve stejném žánru, nebo řemeslu, na druhou stranu se ve mne probudil klasický maloměšťácký pocit, že je to jen synáček známého tatínka, kdy z toho těží maximum. Vlastně zmínka v článku, že je Kingův syn mu v mém případě uškodila (a to je hádám důvod proč píše pod tímto jménem - do teď jsem to netušil), nejdřív jsem si měl cokoliv od něj přečíst bez této informace, teď je již pozdě, ledaže by začal psát pod dalším pseudonymem. Ale i přesto mne z krátkého shrnutí děje The Black Phone mírně mrazilo, nápad je to velmi dobrý. Závěr: nejraději bych byl kdyby   Derrickson natočil jak druhého doktora (kdy jeho verze by byla na beton zajímavější než ta od Raimiho, neříkám že nebude dobrá) tak i černý telefon. Marvel měl být odvážnější.