Nebudu lhát, těšil jsem se na to. A to i víc, než na Luhrmannova přeplácaného a mírně patetického Elvise. Copolly Priscilla totiž slibovala přízemní a realistický pohled na krále rock'n'rollu a jeho nejbližší polovičku, který mýtus Elvise značně...no, demýtizuje. Ale bohužel, ten zajímavý pohled se nejspíš nezdařil prodat v tomhle ne moc dobrém filmu. Začátek, kdy sledujeme seznámení patnáctileté Priscilly a o deset let staršího Elvise při jeho vojně v západním Německu, přitom velmi pěkně funguje, film má pěknou dobovou atmošku, a Copolla sem tam do filmu propasíruje zajímavý motiv nebo silnější scénu. K čemu ale to, když většina filmu žádný kýžený výraznější motiv nebo vývoj nemá, je to sklad scén, kdy v montážích Elvis miluje Priscillu, jen aby na ní hned v další scéně začal řvát. A to se tam děje vlastně hodinu v kuse, bez výraznějšího růstu Priscilly, Elvise nebo jejjich vztahu. Nejhorší je v tomhle konec, kdy bez většího build-upu dojde k rozchodu(opravdu malý spoiler, pokud nevíte nic o Elvisově životě), a zkrátka se tak stane, žádná předchozí scéna nenaznačuje, proč se hlavní postava tak rozhodla, nebo jestli je to s Elvisem horší, prostě se tak stane, bez ohledu na vše. Kýčovitý konec taky působí mimo mísu, hlavně kvůli tomu, že Elvis je prakticky od střední třetiny až do konce vykreslován jako minimálně nestabilní kontrolující osoba, ke které se těžko buduje vztah. Pochválit se tak může hlavně Cailee Spaeny, která se snaží své Priscille vtěsnat aspoň nějaký osobní růst( i když ji v tom zbytek filmu jde dost naproti), a relativně i Jacob Elordi, který hraje naprosto opozitně uzemněnou a komplexní postavu oproti extravaganci a showmanství Butlera, což mi přijde jako nevděčný a složitý úkol, který mladý herec zvládl s grácií. Film je za mě tedy slušné zklamání, které mohlo( a dle mého i mělo) v mých očích být lepší než dva roky starý Luhrmannův biografický pohled, bohužel se někde na linii scénář--režie něco dost pokazilo. Škoda.
6/10
Priscilla
905515
Nebudu lhát, těšil jsem se na to. A to i víc, než na Luhrmannova přeplácaného a mírně patetického [i]Elvise[/i]. Copolly [i]Priscilla [/i]totiž slibovala přízemní a realistický pohled na krále rock'n'rollu a jeho nejbližší polovičku, který mýtus Elvise značně...no, demýtizuje. Ale bohužel, ten zajímavý pohled se nejspíš nezdařil prodat v tomhle ne moc dobrém filmu. Začátek, kdy sledujeme seznámení patnáctileté Priscilly a o deset let staršího Elvise při jeho vojně v západním Německu, přitom velmi pěkně funguje, film má pěknou dobovou atmošku, a Copolla sem tam do filmu propasíruje zajímavý motiv nebo silnější scénu. K čemu ale to, když většina filmu žádný kýžený výraznější motiv nebo vývoj nemá, je to sklad scén, kdy v montážích Elvis miluje Priscillu, jen aby na ní hned v další scéně začal řvát. A to se tam děje vlastně hodinu v kuse, bez výraznějšího růstu Priscilly, Elvise nebo jejjich vztahu. Nejhorší je v tomhle konec, [spoiler]kdy bez většího build-upu dojde k rozchodu[/spoiler](opravdu malý spoiler, pokud nevíte nic o Elvisově životě), a zkrátka se tak stane, žádná předchozí scéna nenaznačuje, proč se hlavní postava tak rozhodla, nebo jestli je to s Elvisem horší, prostě se tak stane, bez ohledu na vše. Kýčovitý konec taky působí mimo mísu, hlavně kvůli tomu, že Elvis je prakticky od střední třetiny až do konce vykreslován jako minimálně nestabilní kontrolující osoba, ke které se těžko buduje vztah. Pochválit se tak může hlavně Cailee Spaeny, která se snaží své Priscille vtěsnat aspoň nějaký osobní růst( i když ji v tom zbytek filmu jde dost naproti), a relativně i Jacob Elordi, který hraje naprosto opozitně uzemněnou a komplexní postavu oproti extravaganci a showmanství Butlera, což mi přijde jako nevděčný a složitý úkol, který mladý herec zvládl s grácií. Film je za mě tedy slušné zklamání, které mohlo( a dle mého i mělo) v mých očích být lepší než dva roky starý Luhrmannův biografický pohled, bohužel se někde na linii scénář--režie něco dost pokazilo. Škoda.
[b]6/10[/b]
Priscilla
|
reagovat
|
Čudoval som sa, prečo za to dostala Malinu, potom som pochopil. 
