NEJPŮSOBIVĚJŠÍ SCÉNA

Redakční tip - Masakr v Quo vadis, Aida

Quo vadis, Aida, po zásluze nejlepší evropský film loňského roku, je srdcervoucím dramatem, které dlouho směřuje k neodvratné tragédii. Ta nakonec přijde, zrežírovaná je citlivě a jemně, ale možná o to sugestivněji, s natolik mrazivým dopadem, jaký asi žádný loňský film nemohl trumfnout. Nemusíte se vyznat v historii jugoslávského konfliktu, abyste mohli naplno procítit hrůzu z toho, že se takové věci mohly stát pár stovek kilometrů od Znojma, na úkor neozbrojených lidí a jejich navždy rozeklaných rodin. Scéna o to působivější, když uvážíte, jaká zvěrstva na nevinných civilistech aktuálně páchají vojska hovadského zločince Putina na Ukrajině.

Osobní tip Civala: Není čas zemřít - … nebo snad je? I Bond má právo ždímat slzičky a audiovizuálně opulentní finále, které nabídlo loganovskou rozlučku s érou Daniela Craiga, mě pocitově zcela saturovalo.

Osobní tip KarlaR: Soud v Posledním souboji – Jak dalekou cestu jsme ušli od 14. století? Člověk by řekl, to musí být slušná štreka, soudní scéna ve Scottově novém majstrštyku ale tvrdí opak. Důležití lidé se tehdy oháněli podobnými nesmysly („Bez orgasmu se nedá otěhotnět. To je prostě věda.“) a celá etuda kolem toho, že si žena za znásilnění vlastně může sama, je natolik mrazivá, že ji ještě dlouho nevyženu z hlavy..

Osobní tip Mr. Hlada: Finále Myši patří do nebe – Loňská animovaná pecka byla chválená snad úplně všude. Nejen za vizuál, ale taky za schopnost říkat důležité a nepříjemné věci tak, aby z nich děti nebyly zblblé, porozuměly jim a možná před závěrečnými titulky i trošku dozrály. Líbí se mi, jak sebevědomě a zároveň přístupně celé finále Myší působí. A že zvládne nabídnout silné emoce, jaké jsme zvyklí vídat spíš v pixarovkách. V těch povedenějších.

Osobní tip Rimsyho: Osudový standup v Annette - Celá Annette pro mě byla přehlídkou nejpůsobivějších scén, a tak vybrat jen jeden moment postupného propadu komika Henryho do propasti vlastní duše se jeví jako nesplnitelný (a možná i poněkud zbytečný) úkol. Herecké kvality Adama Drivera však z jeho veřejného přiznání během vyhroceného standupu dělají nezapomenutelný zážitek aneb jak může schoulení se do sebe sama působit až fyzicky nepříjemně.

Osobní tip Spoonera: Finální konfrontace v Nadějné mladé ženě - Nadějná mladá žena už od prvních minut ukazovala svůj chytře vystavěný scénář se zajímavě načrtnutou hlavní postavou, jež vás dokáže několikrát (ne)příjemně překvapit. Závěrečná konfrontace hrdinky v převleku sestřičky s mužem, k němuž její cesta za pomstou vedla, je pak prakticky výtečně vygradovanou třešničkou na dortu, která ukazuje skvělý scenáristický i režijní um debutující Emerald Fennell. Finální střet je mrazivý, tísnivý, šokující a ani rok po zhlédnutí ho nemohu vymazat z hlavy.

Osobní tip do_oda: Finále Rozhněvaného muže - Játra. Plíce. Slezina. Srdce. A moje brada nenávratně až na zemi. Finále Rozhněvaného muže jsem vydejchával dlouho, soundtrack a zejména skladba zvaná Liver Lungs Spleen Heart mi doma hrála večer co večer, a pocit nasraného zadostiučinění, jaký na mě za svoji kariéru nejlépe hrající Statham při vyřizování účtů s mladým Eastwoodem přenesl, se se mnou nesl možná i týdny. Takhle působivou tečku ve filmu zkrátka už dlouho nepamatuju, a nejlepší na ní je, že funguje i o rok později při náhodném přehrání na YouTube. Ritchie je bůh.