Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Rok v kostce 2018 - 1. část


ikona
imf
blackkklansmanjosh brolinmz nejnejrok v kostcesam rockwellsolospike leetémathree billboardstom cruise
Nejlepší herci, největší bizarnosti, nejlepší soundtracky, nejlepší bitky a spousta dalšího. 

Dělat rok 2018 v kostce na začátku března je od nás docela troufalé, ale berme to jako test toho, co jako čtenáři vydržíte. Nebo že bychom se vymluvili na něco jiného? Ano, nechtěli jsme zastínit zahraniční novináře v Hollywoodu nebo Akademii. To by od nás nebylo hezké. Teď, když už si všichni vycintali pentli, můžeme přijít my se svými třeskutě originálními kategoriemi. A protože vám jako obvykle řekneme jenom půlku (ta druhá bude následovat o týden později), nebudeme to už prodlužovat ani o jeden řádek. 

NEJOBLÍBENĚJŠÍ SOUNDTRACK

Redakční tip – První člověk

Nepochybovali jste o tom, že bude mít První člověk boží hudbu, že ne? Na Oscarech ho bůh ví proč porazil Black Panther, to teď ale pojďme ignorovat. Nejlepší loňskou kompozicí se totiž jasně chlubí Goslingův výlet na měsíc, který umí být melodický, znepokojivý i baladicky pohádkový. Justin Hurwith to prostě obšancoval ze všech stran, což je nepřekvapivé už proto, že jde o jeho čtvrtou spolupráci s Damienem Chazellem. U La La Land z toho ten Oscar nakonec byl, tentokrát je nejvyší metou velká chvála od MovieZone. Kdo ví, kam to tihle dva dotáhnou příště! (KarelR)

Osobní tip Civala: Nit z přízraků - Soundtrack k Niti z přízraků od kytaristy Radiohead Johnnyho Greenwooda mě šokoval tím, jak krásně byl vyšívaný, stejně jako Andersonův opus samotný.

Osobní tip imfa: Spider-Man: Paralelní světy - Daniel Pemberton to u nás loni vyhrál s nadupaným soundtrackem ke Králi Artušovi a animovaný Spidey pokračuje v nastolených trendech. Neuvěřitelně energické a hodně pestré. Spousta recenzí tuhle placku označila za kočkopsa roku, protože tu Pemberton osciluje mezi několika osobnostmi. Ale jak by také ne, když skáčeme z jednoho alternativního vesmíru do jiného. Mezi vší hutně zprocesovanou audio kulisou se tu najde několik vyložených šlágrů a dokonce i vánoční koleda v podání Chrise Pinea. Tomu přece nemůže nikdo odolat. Tak šťastný a veselý, tohle je jeden z těch dárků, co jste našli pod stromeček až včera, když jste jeho opadané torzo vynášeli do kontejneru.

Osobní tip KarlaR: Solo: Star Wars Story - Jasně, Solo sklidil kupu hejtu a přizabil celou vesmírnou ságu. John Powell se na něm ale vyřádil, jak se sluší a patří, a dal dohromady luxusní soundtrackovou oddychovku. Solo míchá sci-fi motivy s klasickým dobrodružstvím a špetkou westernu. A kdykoliv se v něm sáhne do minulosti (asteroidový motiv z pětky!), je to ohromná posluchačská radost, u níž se třeba výborně čtou starwarsácké comicsy. 

Osobní tip Mr. Hlada: Zrodila se hvězda - Nejsem moc schopný užívat si soundtracky ve filmu, alespoň ne ty instrumentální. Doma si je pouštím rád, ale ve filmu je zkrátka vnímám jako součást celku. Takže mě logicky vloni nejvíc dostalo Zrodila se hvězda, což byl film postavený do značné míry na písničkách. A ačkoliv Lady Gaga a country nejsou úplně můj šálek kávy, Shallow je fakt pecka. 

Osobní tip Rimsyho: Léto - Kdybyste mi před půl rokem řekli, že budu ujíždět na ruském bigbítu 80. let, považoval bych vás za velmi špatně maskovaného putinovského agenta. Jenže pocta ruského muzikanta Romana Bilyka východním rockovým legendám Kino a Zoopark v režii pronásledovaného nezmara Kirilla Serebrennikova se nadmíru povedla a nastínila charakteristiku doby, jež je i pro nás značně citlivá. Srdíčkem natočené Léto se pyšní soundtrackem, který ukazuje překvapivou sílu písničkářství i zpoza železné opony. 

Osobní tip TedGeorge: Zlý časy v El Royale - Těch kvalitních soundtracků minulý rok zase tolik nebylo, a proto jsem rád, že se mi podařilo v redakčním rozebírání té hrstky dobrých „score“ urvat právě Zlý časy v El Royale. Film samotný působí přiznaně Tarantinovsky a nejvíc se to týká právě soundtracku. Ten divákům nabízí moc pěkný výběr pecek z let šedesátých a já si je všechny dopřávám alespoň jednou týdně při cestě do práce. Škoda, že se tak často nevracím k samotnému filmu, který vážně stačí vidět jednou. Od režiséra Drew Goddarda jsem očekával přece jenom trochu víc, než mírně  nadprůměrný biják s polonahým Chrisem Hemsworthem.

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace