markspuks
Aj, Falcon je vlastně první afroamerický superhrdina, ne černý. Tak to sorry, špatně jsem si to pamatoval.
|
reagovat
|
Diskuze k článku Téma: 7 věcí, které nám odhalil teaser Kapitána Ameriky 2
příspěvky 21 - 25
Napsat příspěvek
- 1
- 2
Jestli to není bráno první černý superhrdina/první afroamerický superhrdina. To je rozdíl.
|
reagovat
|
Falcon nie je ani náhodou prvý čierny superhrdina (Black Panther ho predbehol o 3 roky) a nikdy nemal v žiadnej verzii operené krídla. Vždy išlo o high-tech "flight harness".
Fakty, prosím.
Fakty, prosím.
|
reagovat
|
Naprostá paráda, díky Karle! 
Už se těším, až zase přijde někdo, kdo bude tvrdit, že je tu překomiksováno.
Už se těším, až zase přijde někdo, kdo bude tvrdit, že je tu překomiksováno.|
reagovat
|
TOP Diskuze
58Melania: Recenze 30Princezna stokrát jinak: Recenze 24Michael: Trailer 22Youtuber zahanbil Melanii, vítězství v kinech hlásí chválený Raimiho thriller 2030 filmů, které vám v roce 2026 nesmí ujít 16VIDEO: Lobo se řítí do Supergirl 12Víkendový výplach #857 o Pánovi prstenů a AI 61Téma: 50 filmů před Star Wars, které musíte vidět (2/5) 8Válečné monstrum: Trailer 8Demoliční četa: Recenze
Komentáře
Top 15 filmové hudby roku 2025PoluxJedničkou loňského roku je pro mě elektro pecka F1 (jako fanoušek Zimmera a jeho OST k Rush ani nemůžu jinak, navíc když jsem hlavní téma od mistra při jeho koncertní návštěvě minulý rok slyšel i naživo), ale atmosférických/působivých hudebních doprovodů bylo loni napříč žánry požehnaně. A to jak orchestrální, tak písničkové povahy.
Pochválit musím How To Train Your Dragon (Powell opět mocně čaruje stejně jako u originálu), Weapons (výborně buduje atmosféru a dokazuje, že Cregger je šikula i v oblasti filmové hudby), Draculu (tradičně napůl rozverný a napůl ponurý Elfman), Ballad Of A Small Player (skvělá práce v ne-až-tak-skvělém filmu), Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl (nenáročné, ale příjemné) a stejně tak divácky náročnější kousky The Girl With The Needle (záměrně nepříjemný a místy až disharmonický), The Brutalist (minimalistický, přesto dokonale funkční), Train Dreams (tematicky skvěle dotváří náladu) a One Battle After Another (poutající pozornost záměrnou disharmonií).
Za zmínku stojí i 28 Years Later (skvěle namixované a úderné), Sirat (film zklamání, hudební mix super), trojitá palba od dvojice Reznor a Ross v podobě Queer (zdánlivě nepatřičné moderní pojetí skvěle kontrastuje se zbytkem filmu), The Gorge (nepřelomové, ovšem zcela funkční) a Tron: Ares (zdaleka nejlepší složka filmu) a jako bonbónek na závěr Red Sonja (jak nahnat totální hrdinskou epičnost alespoň zvukem, když ne obrazem).
Naopak s nevolí ukázat prstem je potřeba na Ash (nesmyslná exhibice, která irituje od začátku do konce), Highest 2 Lowest (naprostá ignorace dění v obraze), Mission: Impossible - The Final Reckoning (pouhá zaměnitelná obsahová výplň), Frankensteina (v jedné scéně funguje, v druhé vůbec ne) a Play Dirty (Silvestri si spletl žánry a servíruje film noir).