Ale no tak, pasivní agresivita ke čtenářům je zde zcela zbytečná, vždyť se jen ptal. Mě osobně také zaujalo, že se ten článek přesouval na titulce a přemýšlel jsem, co za tím je. Máte nějakou kvótu, jak dlouho tam má/musí článek být?

Já jsem za toto připomenutí velmi rád, neměl jsem na něj přes týden čas.

Nádherně napsaný rozbor, naplňuje mě ještě větším respektem k Tolkienově a Jacksonově dílu.

Proč je článek potřetí repostovaný? Dvojitá aktualizace? Nevšiml jsem si zmínky o aktualizaci.

Moc díky za úžasný článek. Plně vystihl tu atmosféru filmů i knižního Lotra. Jinak já tuto filmovou trilogii mám (společně s Aliens) na filmovém topu a už to tak myslím zůstane. Samozřejmě rozšířené verze jsou za mě nezbytné. Společenstvo si bez ní ještě lze představit, ale dál už je to více a více zásadní. Bez rozšířené verze se třeba o konci Sarumana dozvíme naprosté minimum.

Jj. Plný souhlas. I přesto mám tu trilogii taky rád. A první díl je až na pár věcí vlastně velmi, velmi dobrý, propad za mě nastavá hlavně od druhého dílu. Ale i tady mají rozšířené verze něco do sebe. Už jsem to dlouho ale neviděl.

Krásný článek, vyzařuje z něj tvoje láska k Tolkienovu dílu. Díky.

Veľmi pekne a detailne rozpísané, aj som sa toho veľa dozvedela. Osobne ma najviac vždy zasahovala scéna s Arwen pri Aragornovom hrobe, ale mala som ju zároveň spojenú aj so scénou vízie ich spoločného syna - zasa to snúbenie radosti, života so smútkom z neodvratného konca. Melanchólia v PP bola vždy jeden z najsilnejších motívov. Úplne som sa navnadila na pozretie všetkých častí v predĺžených verziách. 

Díky za hluboký a odborný článek. Na mnoha místech jsem byl při čtení dojatý.

Skvělý text, děkuji. Krausete, měl bys napsat knihu.

Vďaka za krásny rozbor. Najsilnejšia scéna je pre mňa korunovácia Aragorna, kde Jackson dojímavo (a priam biblicky) zakomponoval stretnutie s Arwen a poklonu malým bytostiam nesúcim ťažobu Prsteňa. 

PS: Hlasujem za viac LotR článkov tohto typu. Rozbor druhej série RoP škodoradostne očakávam už druhý rok. 

Myslím že v zkratke to je proste o tom že Hobitta mal pôvodne režírovať Del Toro ale na poslednú chvíľu od toho odstúpil a Warneri tam narýchlo dosadili Jacksona ktorý už nemal čas s materiálom pracovať. Plus štúdio z toho chcelo trilógiu. 

Vyborny clanok, vdaka zan. Blizia sa Vianoce a to je pre mna cas kedy si kazdy rok davam rozsirene verzie Pana Prstenov. Toto je velmi vyzivny predkrm a dalsia projekcia bude teda zas o nieco bohatsia a podnetnejsia. 

Moc pěkný článek, děkuji. Velmi bych uvítal nějakou hlubší analýzu, jak mohl Jackson tak téměř perfektně vyjádřit všechna ta super komplexní a zároveň na výsost subtilní témata v Pánovi prstenů, aby pak naprosto zprasil a zkanibalizoval Hobita. To že Hobit-kniha nemá takovou hloubku jako Pán prstenů podle mne neobstojí. Jednak si Jackson pomáhal z ostatních knih, ale hlavně Hobití filmy jsou prostě nesmyslné, ne jednoduché.

Skvelý text, vďaka za neho. 
Inak moja najobľúbenejšia filmová scéna pri ktorej vždy bulím ako želva.  

Mám moc rád tyto, nečekané, návraty do Středozemě. Díky!

"Tak jsem se vrátil."

Krausete, diky moc. Nejenze to je super text, ale je hluboce inspirativni. 

To je fakt skvělý text, nečekaně hluboká analýza.

Jen bych ještě na okraj připojil teologický kontext, který byl pro Tolkiena naprosto zásadní. 

Židi měli ve starověku zvláštní problém, považovali se za Bohem vyvolený národ a byli přesvědčení, že dostali zaslíbení žít v míru v bohem dané zemi a být nejmocnějším národem světa. V realitě ale byli takový malý fackovací panáček mocností, egypt, babylon, sýrie, řím... pokaždé napochodovali, dobyli Izrael, několikrát odvlekli jeho elity do vyhnanství, několikrát zbourali chrám. Z téhle totální disonance mezi velkými zaslíbeními a totální ubohostí reálné historie vznikl jeden z nejzajímavějších literárních žánrů - prorocká literatura. 
Proroci v podstatě (hodně zjednodušeně řečeno) měli hlavně tu funkci, že neustále zrazovali Izraelské vládce od všech nadějí, že by si mohl Izrael nějak z té šlamastiky pomoci. Schylovalo se k válce? Proroci kázali, že ji Izrael stejně prohraje a ani nemá smysl se do ní pouštět. Nabízelo se nadějné spojenectví? Proroci hřímali, že je to léčka a bude z toho jen nepříjemnost. Atd. Historie jde podle proroků od desíti k pěti, je to s námi špatné, ale bude ještě horší. ALE! Pak, až bude nejhůř a nebude žádné východisko, najednou se stane něco, co se nedá nějak zařídit, připravit a ohlídat a vše se obrátí v dobré. Eukatastrofa. 

Druhá věc, která podle mě stojí za zmínku, je, že v historii vyprávěné Torou se největší boží zázraky děly v dávných dobách, Bůh tehdy mluvil s Izraelci přímo, byl mezi nimi. Později začal komunikovat jen skrze vyvolené jedince, pak už jen skrze nepřímá znamení. Bůh se v průběhu historie Židům vzdaloval stejně jako jejich sny o grandiózním vítězství. 

Tolkien pojímá historii na těchto dvou výše popsaných principech. Je to historie úpadku, každý další věk je jen odleskem vznešenosti a krásy věku předchozího. Hrdinové třetího věku se nemohou rovnat hrdinům druhého atd. Idea vývoje k lepší budoucnosti je Tolkienovu světu zcela cizí. Navíc je svět neustále korumpován zlem, které nevyhnutelně neustále převládá, vítězí a je pořád čím dál hůř a naděje na porážku jsou čím dál zoufalejší. Chrám je zbořen, nový je jen odleskem původní krásy a i ten čeká vyplenění. Ale pak, vždy náhle, nečekaně, dojde k události, jako motýlí mávnutí křídel v teorii chaosu. Něco malého a obyčejně dobrého, co zlo ve svých plánech zanedbá a nevezme v potaz, někde o vlásek převáží a dojde k záchraně světa. Znovu a znovu. 

Oba tyhle podivné rysy Tolkienovy tvorby, totiž nostalgie po minulosti,  žal z úpadku a odcházení  a eukatastrofa, která není ani "nutným a logickým" vyústěním historických událostí, ale ani z prstu vycucaným "deus ex machina" ve špatném slova smyslu, ale je nepravděpodobným naplněním nejhlubších nadějí, oba tyto rysy jsou starozákonně biblické. 

Já jak známo, nejsem milovník filmů. Můj důvod je ten, že jsem přesvědčen, že Jackson pochopil o Tolkienově smutku mnoho, ale ne to nejpodstatnější. Z Tolkienových knih září skrze posmutnělé, nostalgické pasáže zlatavé, klidné duchovní světlo. Tolkien vnímá smutek jako spirituální prožitek spojující člověka s posvátnem. Jacksonovy filmy tuto kvalitu nedokázaly zachytit. Jackson jako starý hororář, dokázal zobrazit zlo a temnotu, ale když se pokouší o tuhle jemnou záři, upadá buď do kýče, nebo do triumfalismu. Je to možná nefér, chtít po filmu aby toto dokázal, ale to je podstata Pána Prstenů a ve filmech já ji nevnímám.  

Děkuju Krausetovi za krásný a jímavý článek. Cítím melancholii a v hlavě mi podvědomě opět zní Annie Lennox a její Into the West.