Neměl bych... ale... Jurský svět i Star Trek mají základní logiku. Postavy tam následují nějaké vzorce chování v jejichž kulturním/náboženském rámci (ať si to každý přebere podle vlastní výchovy) vyrůstáme. Nepokradeš, neznásilníš, neovládneš cizí svět a neporobíš si cizí národ. Nabízí nám soubor hodnot, který známe, maže nám pomyslný med kolem pusy tím, jak za sebe skládá klišé a chlácholí nás tím, že všechno dobře dopadne. Dělá to s nějakou dramaturgií, která jde odněkud někam, za pomoci sebevědomého řemesla a šikovných technických oddělení, díky nimž jdeme beyond belief do fantastických světů, ale zároveň máme tu ručičku důvěrně známého, víme, že to dobře dopadne, zlo bude potrestáno, hlavní pár se zamiluje, morálně ambivalentní postavy dostanou přes prsty a žádné dítě, pes nebo těhotná žena nebudou obětovány.

NIC z toho Gunnův Superman nemá, protože on nic nevypráví, on jenom nervózně přeskakuje z atrakce na atrakci, z expozice na expozici... je v něm míň "dějoděje" než v Minecraftu, je to děsivý test toho, co ještě stříbrné plátno unese. Test, jestli vůbec někdo v tom sále rozezná rozdíl mezi příběhem a "scénkami na podobné téma", je to jako ten holub, co hraje šachy... porazí všechny figurky, podělá herní plochu a uletí. Ale ty mi říkáš, že je to stejná hra, stejná partie. Ne, není... Gunn nestaví z existujících kostiček tvar nebo stavbu, on je háže na zem a nutí tě ze vzniklého bordelu číst Rorschachovy obrazce. Good fucking luck with that.

Chápu, že to vedení za ručičku a mechanické slepování klišé a producentských notes bereš za stejné zlo jako současný tiktokem smrdící nihilismus, ale to už pak na kostru můžeš stáhnout celou kinematografii a najdeš jenom všude stejných čtyřiadvacet políček. Tudy cesta nevede.

Mě to přijde jako strašně krátkozraká kritika. Superman může být nakrásně nesmrtelný, ale jeho okolí už jaksi ne. Navíc je u něj mnohem zajímavější morálka (ve smyslu proč např. poslouchá prezidenta...).

Ta neporazitelnost dává jednoduchou otázku na "kdo vyhraje duel". Pak je jaksi potřeba se ptát na zajímavější otázky, kterých je tuna.

Nabízí se srovnání třeba s One Punch Manem.

Chápu, že když je to v comicsu a půlka děje je akční, tak je Superman z principu nudnější. To ale není nějaká absolutní pravda té postavy, ale problém příběhů, které se kolem ní tvoří.